Celý rozhovor se Zbyňkem Stanjurou si můžete poslechnout na ČRo.

V návrhu rozpočtu státu pro příští rok zvyšujete výdaje o 124 miliard korun. Přitom Petr Fiala (ODS) jako lídr koalice SPOLU ještě před volbami v roce 2021 říkal, že jste připraveni každý rok ušetřit výdaje aspoň za 100 miliard. Takže to nejde?

Ale jde to. My jsme vlastně už v rozpočtu 2022, který jsme přepracovali, snížili výdaje o 80 miliard, a to trvale. To platí každý rok.

Současně platí, že kdybychom nezasáhli, neměli bychom konsolidační balíček, tak ty výdaje by letos byly o 150 miliard vyšší. Záleží na úhlu pohledu. Takže myslím, že to plníme.

Dobré číslo je procentuální vyjádření zadlužení veřejných institucí vůči HDP, kdy jsme zdědili 5,0 procent. Příští rok to bude 2,1 procenta. To je zlepšení o 2,9 procentního bodu a jeden procentní bod v této chvíli je asi 84 miliard.

To znamená, že za ty čtyři roky je to skoro 250 miliard. A když to vydělíte čtyřmi, tak se blížíme té částce 70 miliard korun, o které se hovořilo ve veřejném prostoru.

Nicméně ta dvě procenta veřejného zadlužení vůči HDP se budou příští rok opakovat. Letos je to podobné číslo, takže ekonomové kritizují, že se konsolidační úsilí zastavilo. Souhlasíte?

Nesouhlasím. Jestli letos odhadujeme, že to bude minus 2,5 procenta, příští rok minus 2,1 procenta a v roce 2027 to bude pod dvěma procenty, tak to není zastavení.

Za druhé se musíme podívat i do mezinárodního kontextu. Když se porovnáme s našimi sousedy, tak to číslo je zdaleka nejlepší. A když se podíváme na všechny členské státy, tak na tom určitě nejsme špatně.

Vědě stát přidá i příští rok

Když se podíváme na to, proč se výdaje pro příští rok zvyšují o 124 miliard korun, tak vidíme, že třeba běžné výdaje státu rostou skoro o 58 miliard. Ani v této položce se nedalo víc ušetřit? Chápu, že zároveň rostou výdaje na investice, což je dobře, ale proč musejí růst ty běžné?

Není to tak, že ty běžné výdaje jsou ty klasické režijní výdaje, které všichni známe z domácností, firem nebo institucí, že to jsou platy, energie a nakupované služby. Mnohé položky například v těch dvou procentech výdajů na obranu nemají charakter investice, ale běžných výdajů. A pokud to číslo zvednete v průběhu dvou let z 90 miliard na 160, tak to nejsou jenom investiční peníze, ale jsou to i běžné výdaje. Tohle je vysvětlení.

Pak můžeme vést podrobnější debatu, co všechno se podle účetního hlediska klasifikuje jako běžné výdaje.

Navýšili jste také výdaje na vědu a výzkum, což je samozřejmě dobře, ale když to porovnáme s předcovidovým roky, tak je to v poměru k HDP pořád méně. Vzhledem k tomu, že právě tuto oblast považujete za jednu z hlavních priorit, nemělo právě sem jít víc peněz, třeba i na úkor dopravy?

To navýšení je meziročně o deset procent. A v té debatě bychom měli používat všechny výdaje, ať už soukromé, veřejné anebo výdaje státního rozpočtu. Často se to zaměňuje a často někdo chybně považuje pouze výdaje státního rozpočtu za to číslo, které se uvádí v mezinárodním srovnání.

To tempo je tedy mimořádně vysoké. Pokud odhadujeme, že ekonomika poroste o 2,7 procenta, inflaci odhaduje kolem 2 procent, tak je reálný nárůst výdajů ze státního rozpočtu o 10 procent.

A určitě přemýšlíme o tom, jakými nástroji podpořit i soukromé investice do vědy, výzkumu a inovací, protože důležité je, kolik stát a ekonomika vykazují jako celek.

Cestou tedy je už nezvyšovat výdaje státu na vědu?

Ne, ty zvyšujeme a určitě budeme zvyšovat i v příštích letech. To je fakt. Ale současně přemýšlíme o nových nástrojích, třeba daňových, jak podpořit i soukromé investice v této oblasti.

(Autor: Jana Klímová)