Koalice SPOLU rozjela kampaň pod sloganem „děláme, co je třeba“. Přesvědčí to voliče, aby vám dali znovu důvěru, kterou jste u mnohých ztratili?
Určitě to nebude stačit. Kampaň v listopadu a prosinci je jenom logický začátek. Připomeneme, co všechno jsme za tři roky ve vládě zvládli, co ještě zvládneme příští rok. V tuto chvíli připravujeme strategii volební kampaně. V dalších fázích představíme, co bychom chtěli dělat příští čtyři roky.

A co přesně by podle vás měla koalice SPOLU dělat, aby získala těch 30 procent, které ohlásil premiér Petr Fiala? Protože zatím to na takový úspěch nevypadá – alespoň podle průzkumů.
Určitě vám strategii teď neprozradím. Ale musíme se pokusit, aby nám dali hlas všichni ti, kteří nás volili v roce 2021. A k tomu potřebujeme přidat nějaké nové voliče. Před čtyřmi lety jsme si řekli, že abychom vyhráli, musíme zvýšit volební účast. A to se nám povedlo. V roce 2021 byla volební účast vyšší než v roce 2017 asi o pět procentních bodů. Ti, kteří přišli navíc, volili podle statistik agentur vládní strany. Máme čtyři ročníky prvovoličů, což může být až 400 tisíc nových voličů. A musíme tam být úspěšní jako u jiných generací. Musíme zlepšit vysvětlování našich kroků. Když máme vládu, která má pět koaličních stran, teď tedy čtyři, tak nesmírného času nám bere vnitrokoaliční vyjednávání, abychom docílili nějakého kompromisu. Ale pak už nám zbývá málo času na souboj s opozicí a vysvětlování vlastních kroků.

A myslíte si, že se to s blížícími se volbami zlepší? Nebude to vnitrokoaliční jednání naopak čím dál těžší?
Jestli chceme uspět, tak se to musí zlepšit. Jednání uvnitř koalice se musí zkrátit, nesmíme tím trávit tolik času. Když se podíváte, jak dlouho trvá legislativní proces, tak pokud by dnes někdo přišel s nějakým skvělým nápadem, je skoro nemožné ho v tomto volebním období schválit.

Kdo to jednání nejvíc protahuje? Byli to Piráti?
Objektivně si nemyslím, že to byli Piráti. Záleží na tématu, jaké jsme projednávali. Je pět stran, každá má své voliče, svůj program, každý musel někde uhnout. Společným znakem všech vládních stran je, že členové říkají, že moc ustupují ostatním. Říkají nám to kolegové na vládě, že je jako ODS válcujeme. Ale uvnitř ODS zase slyším, že moc ustupujeme svým koaličním partnerům. Jsme dnes spojenci, ale současně bojujeme o podobné voliče, takže jsme konkurenti.

Přijdete do konce volebního období ještě s nějakou „novinkou“, nějakým návrhem zákona, který by vám mohl pomoci zlepšit ty preference?
Neříkám, že nemůžeme něco navrhnout. Ale šance, že se stihne dokončit legislativní proces, se každým dnem snižuje. Je možné, že některý z návrhů představíme už v tomto volebním období, ale nestihneme dokončit jeho projednání. Ale aspoň voliči budou vědět, že je to napsané.

Takže něco v šuplíku máte.
Něco máme.

Ale neřeknete mi, co.
Ne, ne (smích). Abych pravdu řekl, tak i proto, abych nezvyšoval napětí uvnitř koalice.

V minulé volební kampani jste varovali před Andrejem Babišem, extremisty, napojením na Rusko. Bude Antibabiš znovu téma? Netrápí teď lidi jiné věci, třeba drahé potraviny, nedostupné bydlení?
Podívejte se na krajské volby. Hnutí ANO je vyhrálo nikoli proto, že mělo skvělý program pro každý konkrétní region. Vyhráli volby na kritice vlády. Programem Antifiala. Negativní část kampaně bezesporu funguje. Každá úspěšná kampaň na západ od nás má i negativní linku, ale nesmí být převažující. Ani tehdy u nás nebyla převažující. Takže určitě budeme mít negativní část kampaně, budeme upozorňovat na rizika, programová rizika toho, co prosazují naši oponenti. Ale rozhodovat bude pozitivní nabídka. Ale bez negativní kampaně prohrajeme určitě.

Opozice říká, že často ani nemusí nic dělat, že to vypadá, jako kdybyste dělali kampaň jim a někdo by vám za to ještě platil. Když vezmu třeba zvýšení platů politiků o čtrnáct, potom o sedm procent – opravdu nikoho v té vládě nenapadlo, jak tohle působí na lidi rok před volbami?
Rozumím tomu. Ale ať si každý, kdo nadává, představí situaci, že si ve svém zaměstnání rozhoduje o svém platu. Mě to vůbec netěší, že jsme to my, kdo musí rozhodnout. Před lety, když jsme byli ještě v opozici, jsme nastavili nějaký automat, který se odvíjí od toho, jak se vyvíjí platy a mzdy v celé České republice. Mně ten automat přijde správný. Jenže od té doby se do toho už několikrát zasáhlo. A v okamžiku, kdy někdo navrhne zmrazit platy, tak je potlesk. Jenže když to za tři, čtyři, pět let rozmrazíte, platy potom skočí třeba o 30 procent. Umíte si představit tu debatu potom?

Jak ale vysvětlíte třeba pečovatelce v domově seniorů, která bere 20 tisíc měsíčně za těžkou práci, že politici, kteří berou statisíce, si tolik přidávají?
Je tam automat, který reaguje na to, jak rostou, nebo klesají platy v celé ekonomice. Tento princip mi přijde spravedlivý. Jestli všem ostatním roste plat v průměru o tři procenta, tak politikům, soudcům, státním zástupcům také o tři procenta. Když to o tři procenta klesne, tak to klesne i politikům. Nešťastné je, když se do toho zasahuje. Ale není to klíčové téma, i když opozice to tak podává. Ptal jsem se kolegů v zahraničí, jestli se to řeší někde jinde. Podle mých informací se to ve veřejném prostoru řeší jen na Slovensku a v ČR. Je to takové populární téma. Ale už jsem minule říkal, ať se zkusíme zamyslet, jestli by nebylo možné, aby výši platů určoval někdo jiný.

Velkou výzvou je pro koalici SPOLU skládání kandidátek. Máte už nějakou představu? Mluví se o tom, že by lidovci i topka měli mít míň kandidátů než minule, protože oslabili.
Nedokážu to takhle říct, půjdeme kraj po kraji. Ve finále to může být plus nebo mínus. Odpověď na tu otázku má tři části. Máte asi 340 kandidátů. Pak máte odhad, že můžete získat třeba těch 70 křesel. A v každém kraji odhadujete počet volitelných míst. Třeba v Praze je zásadní otázka, jak poskládáte prvních 12 míst. Třetí věc je, kolik bude mít která strana lídrů. Tyto otázky řešíme. Pro každou stranu je nakonec nejdůležitější počet mandátů, které získá.

Už jste mluvil o vnitrostranickém tlaku v ODS. Není jedním z jeho cílů posílení občanských demokratů na kandidátkách? Podle průzkumů jste jednoznačně nejdůležitější součástí SPOLU.
Koalice musí být výhodná pro všechny strany, jinak vám někdo uteče. Nevylučuji drobné změny. Upřímně řečeno se poměřují i naši dva partneři, jestli má mít někdo z nich víc nebo mají mít stejně, minule stejně neměli. (Ve volbách v roce 2021 obsadili na kandidátkách občanští demokraté téměř pětapadesát procent, 93 kandidátů měli lidovci a 82 připadlo TOP 09 – pozn. red.) Uvidíme, jak to bude tentokrát. Podle mě jsme schopni se do konce roku nebo do konce ledna domluvit.

Říkáte, že pojedete kraj po kraji. ODS zabodovala v regionálních volbách v Jihočeském kraji. Martin Kuba už signalizoval, že do Sněmovny chtít kandidovat nebude. Budete ho ještě nějak přesvědčovat? A vnímáte jako první místopředseda strany kritiku staronového hejtmana? Zastavil jste se někdy nad tím a řekl si, jo, on má třeba pravdu?
Debatujeme poměrně často. Představa, že spolu nemluvíme, je mimo realitu. Martin Kuba je členem výkonné rady, což je nejvyšší politický orgán ODS mezi kongresy.

Chtěl byste, aby kandidoval?
Ta debata nás teprve čeká. Teď diskutujeme třeba o tom, že v jižních Čechách bychom mohli získat šest mandátů, kolik z toho má obsadit ODS, kolik TOP 09, kolik KDU-ČSL. Jsme tam jednoznačně nejsilnější, takže při sestavování kandidátky bude převaha ODS. Až budeme vědět, kolik míst tam máme, tak naše regiony začnou naplňovat místa za ODS. Co se týče Martina Kuby, za mě by to smysl dávalo. Na druhou stranu, sněmovní volby jsou rok po krajských volbách a mnozí by to mohli chápat, že z postu hejtmana utíká příliš brzo. Ale nebudu takhle nikomu nic vzkazovat. Ten člověk musí nejdřív chtít sám. Potom musí přesvědčit svůj kraj, že je ten vhodný, potom se debatuje v rámci vedení a celé koalice.

Vylučujete spolupráci ODS s hnutím ANO?
Ano.

I kdyby třeba Andrej Babiš ustoupil do pozadí?
Ano. Stoprocentně.

Jak moc jsou reálné scénáře, o kterých se docela často mluví – že kdyby pro ODS volby nedopadly dobře, tak strana vymění Petra Fialu, a jiné vedení by třeba s ANO do koalice šlo?
Je to sci-fi. Slyšel jsem to v roce 2017, před volbami v roce 2021 i nyní. Pokaždé jsme říkali, že jsme proti. Fakt si to nedokážu představit. I proto, jak se členové ANO chovají, jak nehorázné věty používají, se s takovými lidmi spolupracovat nedá. Počítají s tím, že tam budou mít komunisty nebo někoho takového. Už jednou s komunisty vládli. Oni nemají žádný program, říkají jen my jsme proti proti proti. V roce 2016 říkal Andrej Babiš, že napíše důchodovou reformu. Za deset nenapsal nic, a stále nic nemá. A přitom Alena Schillerová v roce 2019 chtěla, aby rostl důchodový věk nad 65 let. Jenom proto, že jsou v opozici, najednou vykládají úplně něco jiného.

Bývalá ministryní financí Schillerová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekla: „Pan Stanjura má v rozpočtu nereálná a fejková čísla. Ten člověk je ideolog, který si vysní nějaký schodek státního rozpočtu, namodeluje si čísla, a hraje si s příjmy a výdaji naprosto netransparentním způsobem. A pak se modlí, aby příjmy někde sehnal.“ Co říkáte na takovou kritiku?
Za mě mluví výsledky. Vzal jsem čísla před covidem, když byla paní Schillerová na ministerstvu. Když jsem porovnal příjmy a výdaje, byl rozdíl třeba 100 miliard. Podsekli příjmy. A já tomu i rozumím, že to netrefíte na sto procent přesně. Přijde mi to jako kritika za každou cenu místo toho, aby opozice uznala, že snižujeme deficity. Leden ukáže, že jsme měli pravdu my. Paní Schillerová vydrží do dubna, a pak začne strašit znovu. Oni nám říkají: „Snižte daně, zvyšte brutálně výdaje, a u toho snižte deficit.“ Tak na to stačí druhý stupeň základní školy a víte, že to není možné.

K rozpočtu je však kritická nejen opozice, pochybnosti mají i odborníci z Národní rozpočtové rady. Podle nich jsou v rozpočtu díry za desítky miliard korun, jste příliš optimističtí v očekávání výnosů z emisních povolenek nebo příjmů z dividend od firem s majetkovou účastí státu. Proč to tak v rozpočtu je?
U těch dividend není problém, jestli se peníze do rozpočtu dostanou. Víme, v jaké kondici jsou firmy. Je debata, jestli to bude klasifikováno jako pravidelný nebo jednorázový příjem. Ale je to technická a pro voliče nedůležitá debata. Důležité je, že plán rozpočtu je splněn – jak za rok 2022, tak za rok 2023. Dnes můžu říct, že splníme i plán na rok 2024. V rozpočtech vždy budou rizika, je to plán. Navíc my ten plán děláme v srpnu. Která instituce je schopna odhadnout v srpnu své výdaje na příští rok na korunu přesně? Ty dvě položky, o kterých se mluví, představují na straně příjmů půl procenta, na straně výdajů procento.

Takže to podle vás není tak dramatické, jak to podávají ekonomové a opozice?
Samozřejmě, že není. Slyšel jsem to opakovaně. Vzpomeňme si, jak na jaře 2023 všichni říkali, že bude deficit 400 miliard, a ne 290. A byl 288. Ti samí zase straší. V okamžiku, kdy budou nižší příjmy, škrtnou se některé výdaje. Nějak si s tím poradíme. Není to něco, co by mě těšilo, ale není to nic, co by se nedalo vyřešit.

Od opozice často zaznívá i kritika na pracovní nasazení vlády. Třeba pan Havlíček řekl, že pondělky pravidelně řídíte své resorty „z domova z pelechu“, děláte si často volné pátky. Je to pravda?
Není to pravda. Vždy jsem se smál, jak Havlíček říkal, že spal čtyři hodiny a pracoval 16 hodin denně. Každý z nás si může představit, jaký by byl jeho pracovní výkon, kdyby svoji práci vykonával 16 hodin denně. Je to úplně směšné. Jejich představa práce je, že se zamknu v kanceláři, na píchačce si odpíchnu šest hodin ráno, jsem tu zavřený 16 hodin. Nikdo neví, co dělám, a pak si odpíchnu 22 a vykážu práci. Přijde mi to sprosté, jaké pelechy? Co si to vůbec dovoluje říct – dvojministr, který neřídil ani jedno ministerstvo pořádně. Nepřipomínají se mu kauzy, které měl, než byl ministrem. A jaké měl výsledky? Jediné co, tak se chvástal, že vstával ve čtyři nebo o půl páté ráno. Jsou to sprosté osobní útoky a nemají žádný smysl.

(Autor: Barbora Zykmundová)

Rozhovor vyšel na CNN Prima News.