Ďábel se ale obvykle skrývá v detailu. Omezení totiž prodloužilo svým rozhodnutím ministerstvo zdravotnictví, nikoliv vláda. A opatření ministerstva se opírá o jiné normy. Podle zákona o veřejném zdraví, kterým se řídí resort zdravotnictví, nenese za náklady vzniklé tímto opatřením odpovědnost stát, ale ti, na které opatření dopadá – v tomto případě především podnikatelé.

Můžeme se tedy dočkat i situace, kdy se budou zoufalí podnikatelé obracet na stát s žádostí o odškodnění, ale přijde jim odpověď, že podle zákona na něj nemají nárok. Pokud se jedná ze strany vlády o neúmyslnou chybu, měli by ji ministři co nejrychleji napravit a nenechávat podnikatele a živnostníky v dalším stresu a nejistotě. Pokud ale jde o úmysl a vláda hodlá po konci krize ukázat na poškozené dlouhý nos a vzkázat jim, že si mají nastudovat legislativu, protože bylo přeci jasné, že na odškodné nemají nárok, je to podraz, který si podnikatelé nezaslouží.