Nejoblíbenější lží Aleny Schillerové je, při každé nové predikci ministerstva financí křičet, že si vláda schovává inflační příjmy pro sebe a nepomáhá za ně „našim“ lidem. Odhlédnu-li od absurdnosti rozdělování společnosti na „naše“ a „cizí“ lidi, kam by se ty nové příjmy poděly? Zašíváme si je s úředníky ministerstva do polštáře?

Těžko uvěřit, že to musím bývalé ministryni financí vysvětlovat, ale státní rozpočet je jedna nádoba, do které přitékají příjmy a odtékají z ní výdaje. A pokud jsou nové výdaje vyšší než nové příjmy, roste schodek rozpočtu. A protože stát aktuálně rozdá o 50 miliard víc, než vybere, roste v novele rozpočtu deficit. To je přece matematika základní školy.

My nejsme Německo

Opravdu tedy není co dál štědře rozdávat, jak ve snaze vyvolávat naštvanost ve společnosti radí naše „férová“ opozice. Jedině zase na dluh a na úkor mladších generací. Tím se dostáváme ke druhé oblíbené lži o tom, že naše zadlužení ve výši 42,8 % HDP je vlastně v pořádku, protože sousední Německo má dokonce 68,2 %.

Nevím, zda to vychází z neznalosti poslankyně Schillerové, nebo jde o záměr, ale srovnávat náš dluh s německým je obyčejná manipulace. Německo je velikostí a charakterem své ekonomiky v úplně jiné pozici než Česko. Pokud by Německo zdvojnásobilo svůj dluh, s jeho pozicí důvěryhodného dlužníka by to nijak významně nezamávalo.

Jestliže bychom ale my zdvojnásobili svůj dluh, dost možná by nám už nikdo nepůjčil. Zdvižený prst nám už před pár týdny ukázala agentura Moody’s zhoršeným výhledem ratingu. Důvod? Téměř 100% závislost Česka na ruském plynu. Další účet, který dnes platíme za osm let vládnutí Andreje Babiše.

A když už jsme u Německa: Spolková vláda prý snižuje DPH na energie tak, jak nám už měsíce moudře radí naše opozice. Nikdo už ale neříká, že Německo domácnostem k platbě za plyn připočetlo dodatečný poplatek pro dodavatele, který lidem dál prodražuje účty za energie.

Krok německé vlády je tedy reakcí na nový poplatek, který česká vláda nezavádí.

Snižovat DPH je navíc extrémně nákladné opatření bez záruky, že sníženou daň pocítí lidé a neskončí v maržích obchodníků. Po určité době je přitom logicky nutné DPH zase zvednout, a tím inflaci skokově zvýšit. Vezměme si Polsko, které má navzdory desítkám miliard chybějících příjmů z DPH inflaci jen o tři procentní body nižší než my. Navíc uměle udržovanou sníženou daní, kterou ve svém důsledku stejně zaplatí všichni. Opravdu nevím, jestli funguje, když zloděj křičí, chyťte zloděje. Nebo když pyroman měří, za jak dlouho přijedou hasiči k požáru, který sám založil. Po dvou letech bezprecedentního rozvracení veřejných financí jsou ale mnohé výroky exministryně Schillerové těžko uvěřitelné. Jejích slavných 12 opatření na pomoc lidem, to je nejméně 200miliardová sekera ročně navíc a letošní schodek vysoko přes půl bilionu korun.

Nechtěné prvenství

Ale pohádka o bezbolestném zadlužování státu musí skončit a my se musíme vrátit nohama na zem. Po exministryni financí nám zůstal státní dluh 2,7 bilionu korun a loňské nechtěné prvenství vůbec nejrychleji se zadlužující země Evropy, na které nyní upozornil i NKÚ. Díky tomu už letos platíme 50 miliard korun na úrocích z dluhu a už za tři roky to bude dokonce přes 80 miliard.

Jednoduchá řešení, jak snížit schodky rozpočtů, ale pomáhat současně lidem, neexistují. Rozhodně je nenabízí naše opozice, byť jsou populisticky balená do růžového papíru.