Tento týden budete ve sněmovně hlasovat o změnách v penzijním spoření. Největší problém je podle ekonomů, že většina lidí stále spoří ve starých penzijních fondech, které ze zákona garantují neprodělek. Výnos jim ovšem ani nepokrývá inflaci. Novela se tím nyní zabývá jen zčásti, ale budete to chtít změnit do budoucna?

V novele navrhujeme držet staré úspory ve starém, transformovaném fondu a zároveň začít spořit v novém, takzvaném účastnickém fondu. Já jsem příznivcem politiky, ať lidem nabídneme alternativu a případně nějaký motivační faktor, ale hrozně nerad bych to řešil nějakým zákonem a povinným hromadným přesunem. Je to věc i odborníků a finanční gramotnosti, aby lidé třeba využívali produkty, které mohou být výhodnější. V České republice převažuje přístup, který se zaměřuje na nominální hodnotu peněz. Pak je druhá možnost – víc riskovat a mít potenciálně vyšší výnos, ale nikdo vám negarantuje tu černou nulu, takže můžete mít i ztrátu. Je na každém, kdo spoří, aby si vybral, a člen vlády nemá doporučovat ten či onen produkt. Při přirozené opatrnosti a konzervativním přístupu českých občanů myslím, že to bude trvat delší dobu, než si více osvojí používání nových nástrojů na stáří, které stát nyní bude daňově podporovat.

Vládní poradní sbor NERV doporučuje snížení státního příspěvku do transformovaných fondů, případně snížení poplatků pro penzijní společnosti, aby střadatelům z toho malého výnosu více zbylo. Souzníte s těmito myšlenkami?

Berme to tak, že děláme změny pro dlouhé období. Ty mohou být zásadní jen na nové smlouvy, kde se dopad projeví v horizontu mnoha a mnoha let. My teď spíš přemýšlíme, jak umožníme penzijním fondům investovat do jiných oblastí, než je dnes možné. Chceme transformovat Národní rozvojovou banku (dříve Českomoravská záruční a rozvojová banka, která poskytuje záruky na úvěry malým a středním podnikatelům a zvýhodněně půjčuje obcím na budování infrastruktury – pozn. red.) a otevřít možnost, aby penzijní fondy mohly nakupovat dluhopisy, které bude emitovat. Tak je to obvyklé na západ od nás. To by pomohlo spolufinancovat rozvojové projekty, které Česká republika potřebuje.

Kdo všechno by mohl dluhopisy od Národní rozvojové banky nakupovat?

O tom vedeme debatu, mimo jiné by to měly být právě penzijní fondy. Chtěli bychom, aby to bylo v legislativě s účinností od roku 2025. Máme ještě pár týdnů či měsíců na debaty, pak musíme spustit legislativní proces. Současně píšeme zákon, který změní postavení a fungování Národní rozvojové banky, aby se mnohem více blížila fungování obdobných institucí například v Německu, v Rakousku nebo ve Francii.

Které projekty by banka skrz dluhopisy financovala?

Infrastruktura, dostupné bydlení. Je iluze, že to všechno má zaplatit státní rozpočet, do důležitých investic musíme mnohem více zapojit soukromý kapitál. Musí jít nejméně o desítky miliard, aby to dávalo smysl.

Několik pokusů o tyto takzvané PPP projekty už tu bylo. Podle ekonomů stát ale tyto investice neumí řídit.

Snažíme se zpřesnit jejich ekonomické nastavení. V současné době známe jediný velký projekt, a to D4. Podle informací ministra dopravy s ním panuje spokojenost – dodavatelé plní termíny i cenová ujednání. Vláda už schválila v první polovině roku čtyři velké stavby, kde chceme model PPP použít. V této chvíli debatujeme o dalších pěti až šesti úsecích silnic a železnic, například spojení Prahy s ruzyňským letištěm. K tomu jsou samozřejmě důležité také banky a jejich konsorcia, která dnes takové stavby spolufinancují.

Máte za sebou nejdramatičtější rok, co se týká změn v oblasti rozpočtu a daní. Co dalšího můžeme čekat ve zbývajících dvou letech vašeho ministrování?

Velké změny bych už neočekával. Na začátku volebního období jsme říkali, že nějaké významnější změny daňového systému mají přijít jednou za volební období. A to je právě teď. Finalizujeme práce na novém zákoně, který modernizuje účetnictví, ten už se připravuje delší dobu. Pokud se v rámci EU povede dokončit práci na směrnici, která vyřeší digitální daň, tak bychom ji zavedli do zákona. Ale teprve, až bude existovat dohoda na úrovni OECD. Letos jsme zavedli na základě evropské směrnice také dorovnávací daň.

Dorovnávací daň má kapitálově propojeným firmám zabránit v přesouvání zisků do daňových rájů. Které firmy budou v Česku dorovnávací daň platit? Existuje seznam?

Odhadem by se to mohlo týkat stovek firem. Seznam nemám, možná to ví finanční správa. Odhad daňových výnosů jsme stanovili poměrně konzervativně – mělo to být čtyři až šest miliard při sazbě korporátní daně 19 procent, ta se ale zvyšuje od příštího roku na 21 procent, takže jsme s ohledem na to, jak tato daň funguje, odhad snížili na dvě miliardy korun ročně.

Daň ze zisku firem jste o dva body na 21 procent navýšili v rámci konsolidačního balíčku, plánujete vybrat 22 miliard navíc. Firmy proti tomu příliš neprotestovaly. Jak si to vysvětlujete?

Myslím, že to firmy chápou v rámci nějaké sociální odpovědnosti. Vědí, že jim daňoví poplatníci v posledních čtyřech letech z dobrých důvodů pomáhali – ať už to byly covidové roky, nebo roky, kdy byly vysoké ceny energií, a z rozpočtu se tlumily ty negativní dopady. Letos jenom na energetice půjde na dotacích 110 miliard: 38 miliard na distribuci, na zastropování cen budeme platit 60 až 65 miliard, to se ještě do konce roku vyvine, a za obnovitelné zdroje zhruba 25 miliard. Zvýšení daně je pro firmy věc nepříjemná, ale určitě ji zvládnou a jsou připravené ji akceptovat.

Neobáváte se, že to s výběrem dopadne jako s windfall tax, daní z nadměrných zisků, na které pravděpodobně vyberete o desítky miliard korun méně, než jste čekali? Původně jste chtěli od bank a energetického sektoru vybrat 85 miliard. U bank budou částky zřejmě o řád nižší – počítalo se s 33 miliardami, podle tvrzení bank nyní výnos vypadá spíše na jednotky miliard. U energetických firem to také bude méně – na základě dat za tři čtvrtletí analytici odhadují 32 miliard.

Tak to není – když jsme zaváděli zastropování ceny, tak náš odhad k zákonu projednávanému ve sněmovně byl v energetice 45 miliard. Teď odhadujeme, že to bude 40 miliard. Kdyby tak rychle neklesly ceny silové elektřiny, tak bychom sice vybrali o 100 miliard víc na nadměrných ziscích, ale o stejné množství peněz víc bychom vydali na zastropování cen. Odhadovali jsme to loni v říjnu, kdy byly mimořádně vysoké ceny, a nikdo nedokázal říci, jaké budou ceny energií na světových trzích letos. Takže je to vlastně dobrá zpráva – méně vybíráme a méně kompenzujeme.

Co se týká bankovní daně z nadměrných zisků, tam vám propočet nevyšel vůbec.

Dokud nemáme daňové přiznání, tak zatím nevíme, kolik banky zaplatí. Z jejich vyjádření je zřejmé, že zaplatí méně, než byly naše odhady. Na druhé straně se zvýšily, a to je pozitivní fakt, úrokové míry na úložkách. O tu marži se banky podělily více s klientem než se státem. Mělo to dva pozitivní efekty – působilo to mírně protiinflačně –, v okamžiku, kdy pro střadatele byl zajímavý úrok, tak ty peníze nevybírali, neutráceli. Za druhé stát z úroků vybírá srážkovou daň a ta už je za 10 měsíců roku nad odhadovaným celoročním výnosem a je evidentní, že je to i z úložek.

Jaká je budoucnost windfall tax?

Dnes platí na tři zdaňovací období – teď jsme v prvním. Klíčové, co jsme říkali – věděli jsme, že budeme mít mimořádné výdaje, a hledali jsme k tomu mimořádné příjmy. V březnu vyhodnotíme mimořádné příjmy a mimořádné výdaje a podíváme se, zda by se to období nedalo zkrátit. Určitě se nebude prodlužovat. Za rok 2023 bude ten rozdíl mezi příjmy a výdaji deficitní. V roce 2024 počítáme s menší vybranou částkou na windfall tax a tam se můžeme blížit rozpočtově neutrálnímu dopadu. A tak to má být – mimořádné příjmy měly sloužit jen k pokrytí mimořádných výdajů a nestát se stálým zdrojem příjmů využívaným i pro jiné účely.

Svým způsobem by si vláda zasloužila pochválit, protože dělá nepopulární opatření v rozpočtové oblasti, ale třeba i v důchodech. Už teď kvůli tomu ztrácíte politické body, takže možná jste mohli být v těch konsolidačních krocích ještě tvrdší, nemyslíte? Ostatně zmínil to i prezident.

To je jednoduché – na přísnější kroky potřebujete většinu v obou komorách parlamentu. Tu nevidím. Jsme si vědomi, že platíme nemalé politické náklady. To, co jsme navrhli, je únosné v tom smyslu, že to žádnou věkovou, sociální, profesní skupinu nezatíží tak, že by to nezvládla. Což se u přísnějšího postupu vyloučit nedá. Na druhé straně necítím ani větší poptávku ze strany voličů po přísnějších opatřeních. My jako občanští demokraté jsme si měřili názory všech voličů, co se týká konsolidace veřejných rozpočtů. Zhruba 80 procent chápalo a podporovalo, že je potřeba výdaje snižovat. Ale pak jsme otestovali samostatně zhruba padesát opatření z konsolidačního balíčku a ani jedno nemělo většinovou podporu. Velmi často, když jste se zeptali, jestli se mají zvýšit daně pro živnostníky, tak zaměstnanci řekli, že ano, a skoro všichni živnostníci řekli, že ne. Já tomu rozumím, je to logické. To, na čem jsme se domluvili, je maximum možného v okamžiku, kdy máte pět vládních stran. Trend snižování deficitu veřejných financí je dostatečně rychlý – v roce 2020 byl schodek 5,8 procenta HDP, v roce 2021 5,1 procenta a v příštím roce bude 2,2 procenta.

To mluvíte o celkovém deficitu veřejných financí. Ten strukturální, tedy bez jednorázových příjmů a výdajů, se moc hýbat nebude. Podle makroekonomické prognózy vašeho ministerstva ze srpna bude letos 2,3 procenta a příští rok se má zhoršit na 2,6 procenta.

Balíček zlepšuje strukturální saldo zhruba o 1,1 procenta HDP. Další věc je, zda výdaje na obranu, které se razantně zvyšují, počítáme jako mandatorní (povinné – pozn. red.), nebo kvazimandatorní. Často se na to zapomíná – schválil to parlament s mnoha hlasy opozice, je to meziročně skoro padesát miliard navíc. To je skoro jedno procento HDP v jednom typu výdajů. Je to poslední tak velký skok. Když budeme plnit ta dvě procenta, tak už to půjde s vývojem ekonomiky a ten skok nebude tak vysoký. Nepřipadá mi to jako malé tempo snižování schodku.

Velký rozruch panuje v posledních dnech kolem zvýšení regulované složky ceny elektřiny o desítky až stovky procent, v závislosti na typu zákazníka. Zvažujete ještě možnost uvolnit ze státního rozpočtu peníze na utlumení tohoto zdražení?

Debata se má vést o celé ceně elektrické energie, nejen o jedné části. Podívat se, zda jsme v krizové době, v jaké jsme byli v druhém pololetí roku 2022 a prvních měsících letošního roku, nebo zda je situace stabilní. A pak je třeba položit si otázku, zda má stát ve stabilní době používat nestandardní nástroje. Já si myslím, že ne. Je třeba se také podívat do minulosti. V roce 2014 domácnosti a firmy zaplatily za podporované zdroje energií 25,9 miliardy korun. Shodou okolností návrh předpokládá, že v roce 2024, tedy po deseti letech, se zaplatí 25 miliard. Tedy stejná částka. Vracíme tedy platby na úroveň, která byla od roku 2014 do září 2022.

Uvažuje se přitom, že by náklady na podporované zdroje energií mohly být uhrazeny z výnosů z emisních povolenek? Není však jasné, zda tuto formu využití umožňují evropská pravidla. Nastal v tom nějaký posun?

Emisní povolenky je třeba rozdělit do dvou částí, pro zjednodušení jim říkáme zelené a žluté. Zelené jsou ty, které nesmí do státního rozpočtu a jdou do Státního fondu životního prostředí, kde musí být použity pro zelené projekty a musí být investiční. Velmi často z toho čerpají průmyslové podniky na snížení energetické náročnosti. Žluté povolenky směřují do státního rozpočtu. Od příštího roku budeme muset označovat, na co jsou využity. Musí to být opět zelené projekty, ale mohou být investiční i neinvestiční. Platby za podporované zdroje energií Evropská komise řadí mezi běžné dotace, které z Modernizačního fondu zaplatit nemůžeme. Rozhodnutí vlády při schvalování rozpočtu na rok 2024 stálo takto: Buď ze žlutých peněz stát uhradí pouze asi 8,5 miliardy za podporované zdroje energií a zbytek, tedy 26 miliard, bude hradit soukromý sektor, jako tomu bylo vždy roky předtím, anebo se zvýší deficit o dalších 26 miliard. Rozhodnutí bylo, že stát nemá v relativně stabilní době sahat po nákladných plošných řešeních, ale má pomáhat adresně tam, kde je třeba.

Jinými slovy firmám nijak nemůžete pomoci s cenami energií?

Tak to není. Mohli bychom, ale na úkor deficitu. Zaplatili by to daňoví poplatníci. Například malé firmy na nízkém napětí by se skládaly na to, aby velké firmy platily méně.

Premiér Petr Fiala v nedávném rozhovoru pro HN říkal, že stále je v plánu posílení role státu v ČEZ. Jaký na to máte názor vy?

Nemyslím si, že je to klíčová věc pro budoucnost české energetiky. Pokud si řekneme, že stát má ovládat 100 procent, tak si musíme odpovědět na otázku, co pak bude jinak – proč to děláme. Já jsem pravicový politik, a tak po mně nemůžete chtít říci, že když to bude státní, bude to automaticky lepší, než když je tam privátní podíl. To si nemyslím. Klademe si otázky, proč bychom měli mít 100 procent ČEZ a jak nám to pomůže v rámci energetické nezávislosti, energetické bezpečnosti.

Kdy si ty otázky zodpovíte?

Žádný termín nemám. Zatím odpovědi nejsou dostatečně přesvědčivé na jednu ani na druhou stranu. Já jsem se ještě nerozhodl, ale není to věc jednoho ministra, ale vlády jako celku.

Co by byla přesvědčivá odpověď, aby to pro vás jako pravicového politika dávalo smysl?

Musel bych vědět, že to, že těch 100 procent nemám, něčemu brání nebo mi to v opačném případě nějak výrazně pomůže. Určitě to není o tom, jestli beru 70, nebo 100 procent dividendy. Je to vážné rozhodnutí, které se nemá dělat pod tlakem. Loni jsme měli mimořádně dramatickou situaci v oblasti energetiky a z mého pohledu je dobře, že jsme při těch mnoha nejasnostech a nejistotách v tom tlaku nerozhodovali. Je lepší rozhodovat ve stabilní době, s chladnou hlavou. I když se rozhodujeme dlouho, je třeba se rozhodnout dobře.

Může si vůbec stát dovolit koupit celý ČEZ, s ohledem na rozpočet?

Ano, může, zvýšil by si jednorázově deficit. To se netýká strukturálního salda – to vysvětlíte analytikům, ratingovým agenturám, že je to jednorázový, kapitálový výdaj. Takže bezesporu může, otázka je, zda to má stát udělat. Samozřejmě by to v konkrétním roce výrazně zhoršilo hospodaření.

Zpátky k daním – v programovém prohlášení vlády máte napsáno, že zavedete valorizaci daňové slevy na poplatníka, daňové prázdniny pro rodiny podle počtu dětí a odpočet na daních za pečovatelskou službu. Pracujete na tom?

Tu třetí věc už jsme navrhli do zákona měnícího penzijní spoření. Pojišťovny by mohly nově nabízet pojištění péče, přičemž náklady na pojistku bude možné si odečíst ze základu daně. Bude to v rámci limitu 48 tisíc ročně, který je společný pro všechny produkty spoření na penzi – tedy penzijní fondy, investiční životní pojištění a nově zaváděný dlouhodobý investiční produkt. Může se to stát v každé rodině, kdy kvůli nemoci vypadnou rodině peníze ze dne na den a v prvních měsících ještě nemá vyřízený státní příspěvek na péči.

A ta dvě první opatření?

V lednu budeme vyhodnocovat programové prohlášení vlády a v tuto chvíli pro to nevidím prostor. Máme před sebou už jen jeden rozpočet a pravidelná valorizace slevy má docela velké rozpočtové dopady.

Dočkáme se jednoho inkasního místa – tedy placení daní a pojistného na jednom místě? A kdy?

Ano, až bude nový daňový informační systém. V těchto dnech vrcholí příprava na tendr, chystáme ho více než rok. Jsem přesvědčen, že největší pozornost musíme dát právě přípravě. Očekávám v řádu dní nebo blízkých týdnů spuštění zakázky. Jsme první, kdo uvolnil investice na tuto velkou zakázku – řádově půjde o jednotky miliard korun.

Co se zavedením nového systému změní?

Musíme přejít k individualizaci plateb, to znamená, že každý, kdo posílá pojištění či daně za firmu, je bude muset reportovat po jednotlivcích (v současnosti firmy posílají daně za zaměstnance v jednom balíku – pozn. red.), jinak to pak nejde rozpočítat. Když informační systém dobře nastavíme, tak zmizí něco jako místní příslušnost. V době digitalizace by měly být digitální spisy a pak je jedno, která pobočka finančního úřadu mi je přidělená. Se spuštěním nového IT systému počítáme za tři roky.

(Autor: Jitka Vlková)