Lidé si musí na důchod spořit včas

7. 3. 2022; Lidové noviny
  
„První věcí, která má podpořit soudržnost rodiny, je možnost odvádět jedno procento hrubé mzdy přímo na účet rodičů v penzi,“ říká ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). 
 
V programovém prohlášení vlády máte také důchodovou reformu. Jak bude vypadat?
    
Rozčiluje mě, když vidím reportáže nebo čtu články a vidím tam ty záběry na naše dnešní seniory – těch se to týkat nebude. Nemůže a nesmí, protože oni nemají šanci se novému systému přizpůsobit. Důchodová reforma se bude týkat lidí pod 45 let. Protože když změníme pravidla, každý musí mít dostatek času, aby se změnám přizpůsobil. Aby si případně naspořil. A to se nedá udělat za dva tři roky. Takže důchodová reforma se bude týkat lidí 45 minus. Kdybychom neudělali nic, tihle lidé pak nebudou mít důchod 40 procent průměrné mzdy, ale třeba 25 procent. Myšlenka budoucích důchodů je taková, že bude existovat zaručená, solidární část a pak část, na niž by si lidé měli střádat celý svůj aktivní život. Není prostě možné spoléhat se pouze na státní důchod. Už jen kvůli demografickému vývoji. Nejsilnější ročníky začnou chodit do důchodu kolem roku 2030. Tam se poměr mezi přispívajícími a pobírajícími začne lámat. Proto musíme přesvědčit mladší generace, aby si začaly šetřit na důchod včas.
  
Nabídnete nějaký státem spravovaný nebo garantovaný spořicí pilíř, jak je to obvyklé v řadě jiných států?
  
Je to jedna z možností, ale myslím, že ne ta nejdůležitější.
  
A co bude to nejdůležitější?
  
Změna přístupu lidí. Důchod není pojistka, jako když si lidé pojistí dům či auto, důchod není ani pojistná událost. Nám – všem politikům za těch 30 let – se nepovedlo lidem vysvětlit, v čem spočívá průběžný systém. Stále slyším: celý život odvádím vysoké odvody na důchod a teď mám málo. Ale průběžný systém znamená, že my svými platbami na sociální pojištění platíme důchody dnešním důchodcům. A že spoléháme na to, že až my budeme v penzi, budou mladší odvádět tolik, abychom penze dostali my. Nesprávně říkáme sociální pojištění, ale ona je to ve skutečnosti daň. Rovná daň – všichni platí stejným procentem ze svých příjmů. Jsem pro, aby se sociální pojištění přejmenovalo na sociální daň.
  
Jak chcete lidi motivovat, aby si sami spořili na důchod?
   
Musíme jim dát ekonomické nástroje. První věcí, která má podpořit soudržnost rodiny, je možnost odvádět jedno procento hrubé mzdy přímo na účet rodičů v penzi. Když máte průměrnou mzdu kolem 38 tisíc, je to 380 korun měsíčně. A pokud má někdo tři děti, tak už je to 380 krát tři, zhruba 1100 korun měsíčně k důchodu. Druhou věcí je například podporovat zaměstnavatele, aby přispívali na budoucí penze. Dnes už to je formou penzijního připojištění, ale myslíme, že to může být silnější. A já vlastně ani nechci říkat, že to bude důchodová reforma. Bude to změna parametrů systému. Úplná změna, která by odpovídala pojmu reforma, prostě není možná.
  
A jak jste s přípravou těch změn daleko?
   
Všechny podklady máme. Od Bezděkovy komise, Nerudové komise, OECD, Světové banky… Co nemáme – a nalezení toho je nejtěžší –, je politická shoda na tom, jak se to má změnit. My jsme si v roce 2011 vyzkoušeli, že když to uděláte jen vládní většinou, je to špatně. Zavedli jsme druhý pilíř a další vláda ho zrušila. Máme dohodu v koalici, že to nebude reforma, respektive změna podle představ jedné politické strany. Budeme se muset domluvit i minimálně s částí opozice a každý bude muset ubrat, aby to bylo stabilní. Bez toho to nemá smysl.
  
Stihnete něco z toho udělat během svého volebního období?
  
Musíme. Máme v programovém prohlášení, že minimálně první část představíme do konce příštího roku. Takže máme dva roky na to, abychom to legislativně prosadili. Nejtěžší bude nalézt shodu. Stejně jako u rozpočtu.
  
Co bylo, je a bude nejtěžší na nalezení shody u rozpočtu?
  
Mandatorní výdaje. Veškeré dnešní daňové příjmy státu vůbec nepokryjí běžné výdaje státu. Vůbec nemluvím o investicích. Jsme v období, kdy všechny investice a část běžného provozu státu je na dluh. To je problém, o němž se dohadujeme zejména s hnutím ANO. To tohle nevidí. Skutečné priority vlády se vždy projeví v rozpočtu. V našem případě to bude v prvním rozpočtu naší vlády na rok 2023.
  
Lidé se zajímají, zda bude zachován státní příspěvek stavebnímu spoření...
  
Platí to samé, co o ostatních úpravách rozpočtu, ačkoliv to takto nemají novináři rádi – nejprve se poradíme a rozhodneme a pak to budeme vysvětlovat a obhajovat. Přístup minulých vlád, kdy jednotliví ministři říkali, já jsem pro to nebo pro to, byl špatný. Jen vnášel chaos do otevřené debaty. A když jsem říkal, že budeme prověřovat všechny mandatorní výdaje, tak všechny. Včetně příspěvku na stavební spoření. To, že vláda při jednání o rozpočtu hlasovala jednohlasně, byl výsledek toho, že každý z ministrů nechodil a neříkal, já chci víc a podobně.
   
Češi ale zatím nejsou moc ochotní spořit si na důchod...
   
Je to generační věc, ale stále se to zlepšuje. Je to logické: starší ročníky jsou konzervativní, nemají zkušenost s ničím jiným než mít peníze v bance nebo je investovat do bydlení. Investovat do vlastního bydlení vůbec není špatné, to bych nekritizoval. Ale ostatní nástroje, které se běžně používají v západních zemích, využívají především mladší lidé. A jedním z cílů důchodové reformy je, aby mladí lidé více přemýšleli o tom, jak se zabezpečit na penzi. Když vymyslíte nějaký nástroj, který má pozitivní ekonomické dopady, tak vidíte, že na to společnost reaguje velmi dobře. Umí si to spočítat. To je mimochodem také otázka stavebního spoření, které vůbec není stavební. Je to spoření se státní účastí, a když se podíváte na data, tak i lidé, kteří si mohou dovolit více, spoří přesně tolik, na kolik se vztahuje maximální podpora státu. A nemusíte dělat žádné osvětové turné, dělat přednášky, vysvětlovat. Lidé si to spočítají sami...
   
Ještě k rozpočtu. Minulá vláda dala do rozpočtu na letošní rok zvýšení počtu zaměstnanců veřejného sektoru o 7000. To je hodně, ne? A to jste zrušili.
   
Je to hodně. A je třeba se podívat, na jaká místa ty rozpočtované peníze měly jít. Hodně do regionálního školství, kde jsou tisíce neobsazených míst. A také – a to je nejhorší – měly růst počty úředníků: na nové povinnosti, nové zákony, nové agendy. To se musí zastavit a trend se musí otočit. Ti, co financují státní správu, tedy ti z privátního sektoru, dnes mají o hodně nižší mzdy a ptají se proč. Za druhé se to ufinancovat nedá. Logicky roste počet seniorů, proto klesá počet lidí v aktivním věku, kteří platí penze, zdravotní pojištění a provoz státu. Takže provoz státu nemůže být tak drahý. A velká možnost úspor je v digitalizaci. Musíte sice nainvestovat do dobrých IT systémů, ale pak se vám to vrátí. S touto nutností se potkáváte stále – při každém kontaktu s úřady po vás někdo chce vaše údaje, stát není schopen si ty údaje předat uvnitř.
   
Není žádným tajemstvím, že IT systémy státu jsou strašně zastaralé…
   
Je to práce na roky. Ale jsme schopni v našem volebním období provést zásadní kroky.
    
Co bude ten první?
  
Dva největší problémy v oblasti IT máme v resortu ministerstva financí, tedy ve výběru a správě daní. A dále na ministerstvu práce a sociálních věcí – správa a výplaty důchodů.
   
Ke zdražení energií přispívají i emisní povolenky. Máte stále v úmyslu jednat o snížení jejich ceny?
   
To by mohlo být jedním z klíčových témat českého předsednictví v EU. Systém nefunguje tak, jak byl vymyšlen. Stal se z něj normální cenný papír. Původní myšlenkou bylo, že firmy si budou kupovat povolenky coby odpustek za znečišťování ovzduší a že tím na ně bude zvyšován tlak, aby investovaly do ekologičtějších provozů. Když se to zavádělo, byla představa, že maximální cena bude 30 eur za jednu povolenku. A ta dnes je 90 až 100 eur. Cenu vytáhla nahoru nejen rostoucí potřeba povolenek, ale i to, že EU před pár lety část povolenek stáhla z trhu. Takže je to téma, o němž se živě diskutuje, zejména neformálně na mnoha úrovních v rámci Evropské komise a EU.
  
Jenže zlevnění povolenek sníží rozpočtové příjmy...
  
Ale bude mít přímé dopady na inflaci. Ta vadí dlužníkům, kterým zdražuje úvěry. Ovšem daleko více těm, kdo šetří. Jsme národ střádalů, kteří léta spoří na penzi. A teď kvůli inflaci hodnota peněz, jež si našetřili za roky tvrdé práce, dramaticky klesá. Chci být na straně těch, kteří šetřili, a budu se snažit udělat maximum pro to, aby inflace klesla do normálu, někde ke dvěma třem procentům.
  
(Autor: Ivana Pečinková)
 

« zpět na přehled