Petra Fialu před několika desítkami hodin prezident jmenoval premiérem. Často slyším, že právě vy k němu máte hodně blízko, že jste jeho pravou rukou. Je tomu tak?

Pokud to o mně někdo říká, tak to beru jako pochvalu. Jeho pravou rukou asi nejsem, ale určitě jsem jeho velký spojenec a podporovatel. To ano.

Oběma vám je 57 let, oba jste seděli krátce ve vládě Petra Nečase, byl jste předsedou poslaneckého klubu ODS po celou dobu, co je Petr Fiala předsedou strany. A když se na zatím posledním kongresu ODS hledal první místopředseda, volba padla na vás. Tušíte proč?

Musel byste se zeptat Petra Fialy. Pro mě je čest, že si mě vybral do týmu a dává mi tuto šanci. Určitě bude naše spolupráce fungovat i nadále. Prošli jsme společně osm těžkých let v opozici a známe se velmi dobře.

Vy možná nejlépe víte, jaký ve skutečnosti je, jaké má silné a slabé stránky. Co říkáte pochybnostem ohledně jeho schopností, které zaznívají od části veřejnosti? Zvládne Petr Fiala vést vládu a tuto zemi?

Já tyto věty a pochybnosti slyším osm let. Důležité jsou výsledky. Sjednotil ODS, přivedl ji z nejnižšího volebního výsledku k vítězství, postavil a vymyslel riskantní a odvážný projekt Spolu a uspěl s ním. A je čerstvě premiérem. Jsem si jistý, že bude skvělým premiérem.

Takže byste lidem vzkázal, ať nemají žádné pochybnosti?

Ti, kteří o něm pochybují, budou mít šanci za rok za dva, aby vyhodnotili svůj pohled na něj, případně aby změnili názor. Nemá cenu, abych je teď já přesvědčoval.

Tak mi řekněte, jak ho vidíte svýma očima.

Je to vzdělaný, komunikativní, náročný šéf, který jde za svými cíli velmi cílevědomě. Ale nebije se v prsa, své názorové oponenty nezesměšňuje, neupozaďuje, nemyslí si, že má jediný pravdu. Vnímá politiku jako vážnou, seriózní věc, což je mi na něm také sympatické. Mně se s ním pracuje velmi dobře. Když jste v politice dlouho, máte na výběr, jestli pro někoho budete či nebudete pracovat. A já pro něj pracuji rád.

Opravdu byste řekl, že je komunikativní? Pro nás novináře není vůbec jednoduché získat jeho stanoviska. Tiskových konferencí teď bude určitě mnohem méně než za Andreje Babiše.

Petr Fiala je určitě komunikativní typ politika. A pokud jde o tiskové konference, je dobře, když jich bude méně. Dělat několik tiskovek týdně a před mikrofonem přemýšlet nahlas, to nemá žádný smysl. Tím se jenom znejistí lidé. To je fakt nejhorší.

Určitě je lepší, když politici přinášejí místo slov řešení. Neukazují ale vystoupení členů vaší nové vládní koalice, že nemáte například žádný zázračný lék na covid v Česku?

Je třeba říct, že to je pravda. Nemáme zázračné řešení. Ale to nemá nikdo na světě. To je dobré poctivě říct. Nemáme nic, co bychom vytáhli z kapsy a ono by to začalo hned fungovat.

A máte v kapse něco, co by mohlo fungovat v nějaké blízké době?

My se snažíme postupovat podle našich ideových základů. Teď jsme představili program, u kterého je mimo jiné důležitý nadpis: "Naučme se žít s covidem – svobodně a zodpovědně". To je přístup, který se budeme snažit prosazovat. A můžeme vést nekonečné debaty, který nástroj je dobrý a který ne. Ale musíme zůstat svobodní a současně zodpovědní. Podle toho budeme postupovat. Že budeme chybovat? No, to je pravděpodobné.

Vy budete v nové vládě zastávat důležitý post ministra financí. Je pro Česko dobře, když státní kasu bude spravovat někdo, kdo není ekonom? Byť jste ve sněmovně mnohokrát vystupoval k financím a často polemizoval s končící ministryní financí Alenou Schillerovou, která také není ekonomka.

Ministrem financí nemá být vítěz soutěže o nejlepšího ekonoma. Tím já určitě nejsem. Nejsem vzděláním ekonom, což podle mě není plus ani minus pro takovou funkci. Dobrý ministr musí mít dobré odborníky kolem sebe, musí jim naslouchat a musí politicky prosadit to, co považuje za důležité a správné. Když se mě někdo nedávno ptal, kterého ministra financí jsem považoval za nejlepšího, tak jsem odpověděl, že každého, který dokázal prosadit své cíle ve vládě a ve sněmovně.

Už se na funkci připravujete? Čemu se věnujete nejvíce?

Připravuji se. A to s malým týmem, který si tam vezmu. První velký úkol bude připravit nový rozpočet. Od začátku bych chtěl také zkusit jednu novou věc. Chci úplně změnit způsob projednávání rozpočtu s jednotlivými členy vlády. Když připravovala rozpočet paní ministryně Schillerová, vždycky jsem kritizoval to, že se u ní střídali ministři jako postavy na orloji.

Jak to chcete dělat vy?

Určitě nechci, aby to bylo jako za ní, kdy ji ministři chodili prosit, že chtějí tolik a tolik peněz, a potom ji chválili, že dostali tolik a tolik. Peníze přece nikdo takovým způsobem nikomu nedává. Jsou to peníze daňových poplatníků. A já chci, abychom rozpočet dojednali jako tým, představili ho jako vládní tým a všichni jsme za ním stáli. I když asi nikdo nebude úplně spokojený. Ale za ministrem financí nemá nikdo takto chodit, já jsem ve stejné pozici jako všichni ostatní členové vlády s výjimkou premiéra.

O miliardových úsporách v rozpočtu, které slibujete, bychom mohli mluvit dlouho. Stejně jako o tom, že mnozí komentátoři a ekonomové nevěří, že snížíte schodek bez zvyšování daní. Není to tak, že jste voliče "nachytali" v ekonomické oblasti na sliby, o jejichž splnění sami pochybujete?

Tak to fakt není. Myslím, že voliči se o tom budou moci přesvědčit v našem prvním rozpočtu a potom v druhém a třetím. Výdaje státu se zvedly nepředstavitelným způsobem. Provoz státu podražil za pět let skoro o půl bilionu korun. To je navýšení téměř o 50 procent. Kdyby se o 50 procent zlepšily služby státu, tak je to adekvátní. Ale nezlepšily se.

Dám vám otázku, která vás už pronásleduje a bude vás ještě další roky pronásledovat. Řekněte, zcela konkrétně, na čem chcete šetřit?

Stát musí především šetřit sám na sobě. Je moc zkostnatělý, tučný, vydává mnoho všemožných nařízení. Je nezbytné, aby přišly úspory. A přijdou.

Zeptám se ještě jinak. Řekněte, koho nejvíce budou úspory bolet, koho se dotknou především?

Nejdříve řeknu, koho nesmí bolet. To jsou lidé, kteří nemají šanci zareagovat na nové chování státu. To jsou naši senioři a handicapovaní. Na ty naše úspory dopadnout nesmí. Nesmí také dopadnout na toho, kdo bude krátkodobě potřebovat pomoc státu.

A na koho dopadnou?

Jestliže říkáme, že snížíme počet pracovních míst mezi úředníky, tak na ně to dopadne. Někteří z nich přijdou o svá místa.

Kolik jich bude? Tisíce? Desetitisíce?

To já nevím, musíme počítat s tím, že například celá řada z nich odchází do penze. Když se ale podíváme na pracovní trh, tak možností pracovat je moře. Máme statisíce volných míst, máme rekordně nízkou nezaměstnanost, za což buďme rádi. Ale ano, někteří úředníci budou muset opustit státní služby a hledat si novou práci. A ty, kteří zůstanou, budeme motivovat, aby pracovali co nejlépe. Budou mít vyšší odměny, než mají dnes.

Není ale ze symbolického hlediska nešťastné, že ten, kdo chce šetřit, nejdříve zvýší počet místopředsedů sněmovny i počet členů vlády?

Řeknu jednu odvážnou větu, za kterou mě možná bude někdo kritizovat. Pokud výkon vlády a sněmovny bude dobrý, tak je voličům jedno, kolik kde sedí lidí. Odpustí nám to a řeknou: "Ano, výkon vlády a sněmovny je lepší, děláte to dobře." Pokud bude náš výkon špatný, tak i tři místopředsedové sněmovny budou moc. Posuzujme to podle výsledků. Ale pokud jde třeba o sněmovnu, tak její rozpočet bude celkově nižší, než je dnes. To vám garantuji.

A když vzpomenu alespoň jedno číslo, garantoval byste, že snížíte schodek státního rozpočtu o 100, 80 nebo alespoň 60 miliard, jak slibují různě členové vašich koalic?

Podle mě není nejdůležitější úkol nové vlády v konkrétních zákonech a v tom, jestli uspoříme 100, 80 nebo 60 miliard, ale v tom, jaká bude důvěra lidí ve stát, v jeho instituce. A ta je podle mě rekordně nízká. Musíme přemýšlet tak, aby se zvyšovala důvěra občanů v instituce, ne v konkrétní politiky. Ale první musíme vrátit důvěru státu v občany. Občané nejsou sprostí podezřelí.

Nejsou to jen volební hesla? Jak zajistíte, aby lidé víc důvěřovali institucím a stát víc důvěřoval občanům?

Zajistíme to tak, že stát bude přenášet na občany méně povinností a ty, které zůstanou, budou srozumitelné a vymahatelné. Úplně nejhorší, co může stát udělat, je navalit na občany spoustu povinností, které nikdo nerespektuje. To je základ. Zároveň občané musí vědět, že stát má plán, jak chce řešit různé věci, třeba školství. A občané musí také vidět, že stát se chová slušně a racionálně. Chci, aby úřady změnily přístup k lidem. Aby v nich neviděly někoho, kdo je otravuje.

Patříte v ODS k těm, kteří nejlépe vědí, co znamená být osm let v opozici, prohrávat ve sněmovně jedno hlasování za druhým. Změnila vás nějak tato léta? A změnila se během nich nějak ODS?

To není otázka pro mě. To musí říci lidé, kteří mě znají, jestli jsem se nějak změnil. Já mám pocit, že jsem se nezměnil. Ale to je subjektivní. Určitě jsem za tu dobu získal další zkušenosti. V ODS jsem 30 let, prošel jsem si od komunální přes krajskou až po celostátní politiku a platí, že když přijdete do nějakého prostředí, potřebujete nějaký čas na adaptaci. Těžko můžete někam přijít první den, rozkopnout dveře a zvolat: "Teď tady bude všechno podle mě!"

Přiznám se, že jsem z vás měl občas obavu, když jsem vás slyšel mluvit ve sněmovně. Dokážete vystupovat hodně důrazně, na protivníky umíte být ostrý.

Že jsem ostrý? Já to tak nevnímám. Co si myslím, se snažím také říkat. Vždycky tvrdím, že pro politika je nejdůležitější, aby byl autentický, aby se nepřetvařoval. Mně je to vlastní. Snažím se nebýt osobní, útočím na názory oponentů, ale ne na ně samotné.

Do Prahy jste přišel ve 48 letech poté, co jste byl primátorem Opavy. Od té doby tady musíte být hodně často. A budete ještě víc. Netáhne vás to domů?

Nejsem člověk, který se v životě moc ohlíží. Snažím se většinou přemýšlet na jedno volební období dopředu, ale uvědomuji si, jak strašně rychle život utíká. Není jednoduché rozhodnout se dělat centrální politiku v Praze. Je to obtížné rozhodování zejména pro nás, kteří nejsme z hlavního města. Když tady bydlíte a pracujete, tak je vlastně jedno, jestli jdete do sněmovny nebo kamkoliv jinam po městě. Ale když bydlíte čtyři hodiny cesty od Prahy, tak nemůžete jezdit každý den domů. To je největší handicap nás, kteří jsme z daleka.

Takže vám domov chybí?

Určitě mi chybí. Ale my, kteří jsme do toho takto šli, jsme věděli, co nás čeká. Kdybych to nechtěl dělat, tak to dělat nebudu. Dělám svou práci rád.

Takže jste nikdy nelitoval odchodu do Prahy? Ani když to vypadalo, že náskok ANO před ODS je zdánlivě nedostižný?

Řeknu vám, že já jsem díky ODS dostal v životě mnoho šancí. A když šla ODS v roce 2013 dolů a v lednu 2014 byl Petr Fiala zvolen předsedou, tak jsem byl od začátku v jeho týmu. Pamatuji si jeho první vystoupení, kdy sliboval, že udělá všechno pro to, abychom se do osmi let vrátili do vlády. Takže jsem se celou dobu v opozici věnoval tomu, abychom cíl splnili. A nám se to povedlo. Někdy má člověk v životě smůlu, že dá do něčeho všechno, ale cíl se splnit nepodaří.

Ale uznejte, že jste měli také velké štěstí. Před volbami přišly problémy, které premiéru Andreji Babišovi snižovaly popularitu. Do sněmovny se také poměrně těsně nedostaly strany, se kterými by jinak mohl vládnout.

Štěstí přeje připraveným. Ale vážně. Tento úspěch nám nespadl z nebe. Osm let jsme tvrdě pracovali, vytvořili jsme odvážný politický a riskantní projekt Spolu, ve kterém ODS riskovala nejvíce. A měli jsme také skvělou kampaň. Byť nemusím být jako šéf této kampaně úplně objektivní. A měli jsme nejlepšího kandidáta na premiéra, Petr Fiala má největší podíl na úspěchu ve volbách. Všechny tyto faktory se na úspěchu podílely.

(Autor: Radek Bartoníček)

Celý rozhovor čtěte na serveru Aktuálně.cz.