Vážené dámy, vážení pánové,

  

17. listopad se dvakrát nesmazatelně zapsal do dějin českého národa. Poprvé v roce 1939, podruhé o padesát let později v roce 1989. Vždy u toho byli studenti a vždy šlo o vystoupení proti totalitnímu systému.

   

17. listopad 1989 patří k nejšťastnějším dnům v mém životě. Bylo mi tehdy 25 let, stejně jako je dnes demokracii v naší zemi. Patřil jsem a patřím k těm, kteří se považují za vítěze listopadu 89.

  

Prožil jsem, věřím, že stejně jako naprostá většina Vás, šťastných 25 let. Mohl jsem a mohu si plnit své sny, mohl jsem a mohu si užívat svobody. Patřím k těm generacím, které dostaly svobodu na začátku svého profesního života a na začátku budování vlastní rodiny, na rozdíl od generace mých rodičů a prarodičů.

Záleželo jen na nás samotných, jak jsme šance žít ve svobodné společnosti využili.

Za těch 25 let se takřka změnil náš život.

 

– odešla okupační sovětská vojska,

– rozpadlo se Československo,
– Česká republika se stala suverénní a svobodnou evropskou zemí,

Nejmladší generace už naštěstí neznají, ty starší si však určitě pamatují :
– třídní boj,
– vedoucí úlohu KSČ zakotvenou v ústavě,
– absolutní závislost na sovětských komunistech,
– politické procesy s mnoha mrtvými a vězněnými v nelidských podmínkách komunistických lágrů,
– perzekuce za politické názory uplatňované i na dětech odpůrců režimu,
– kádrové posudky a kádrové rezervy,
– železnou oponu, nejen směrem na západ, ale i dokonce do Polska,
– samizdat,
– vysílání Hlasu Ameriky či Svobodné Evropy,
– výjezdní doložky,
– kolabující hospodářství,
– fronty doslova na cokoli
– neexistence svobodných médií,
– absolutní závislost každého člověka na rozhodování funkcionářů komunistické strany,
– Lidové milice,

a tak bych mohl pokračovat dále.

   

Když v těchto dnech poslouchám mnohá vystoupení bývalých či současných komunistů, tak se ptám, zda velkorysost vítězů roku 1989 byla na místě.

  

Jsem přesvědčen, že si musíme připomínat oběti komunistického režimu, připomínat hrdinství bojovníků proti komunismu, hrdinství celého třetího odboje.

  

Přes všechny nedostatky minulých dvacetipět let, přes všechny těžkosti dnešních dnů jsem přesvědčen, že 17. listopad 1989 je nejdůležitější událostí v dějinách Československa a České republiky od konce druhé světové války.  Může tak být směle zařazen po bok 28. října, kdy vznikla samostatná Československá republika.

    

Chci poděkovat všem, kteří se na pádu komunismu, na událostech v listopadu 1989 a na budování demokracie podíleli.

   

Na závěr si Vás dovoluji požádat o minutu ticha, kterou společně uctíme památku všech obětí totalitních režimů, které v minulém století spáchaly tolik zločinů a křivd.

   
Děkuji.