Zbyněk Stanjura: 

 

Nepřítomnou ministryni práce a sociálních věcí, ale dneska mimořádně budu mluvit k prázdné židli a poprosím o písemnou odpověď.

 

Věřím tomu, že naprostá většina občanů České republiky odsuzuje zneužívání sociálních dávek. Bohužel mnozí podnikavci – a ne podnikatelé, to je velký rozdíl – postavili svůj byznys na čerpání a zneužívání sociálních dávek, v tomto případě na doplatku na bydlení. Před několika měsíci jsme společně přijali změnu zákona o pomoci v hmotné nouzi, kde jsme dali novou pravomoc obcím. Ta myšlenka byla a je poměrně jednoduchá. Obec rozhodne, zda ubytovna, která se nachází v katastru, je žádoucí pro tu obec, a pak se tam mají vyplácet tyto sociální dávky, nebo není žádoucí pro tu obec. Myslel jsem si, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně Úřad práce vydá jednoduchou metodiku k tomu, jak s tou novou pravomocí mají naložit obce a jak s ní naloží úřady práce a ti, kteří rozhodují o poskytnutí té dávky.

 

K mému překvapení úřad práce zvolil, řekl bych, švejkovský výklad zákona, kdy nutí obce, aby rozhodovaly o každém potenciálním příjemci doplatku na bydlení. To je úplně proti té myšlence a proti tomu, co jsme tady schválili. Podle mě je to velmi jednoduché.

 

Proto se ptám, paní ministryně, proč MPSV a Úřad práce nezpracovaly jednoduchou metodiku, v které by se zeptaly například: „Ve vaší obci je pět ubytoven. Souhlasíte s vyplácením doplatku na bydlení ve všech těch ubytovnách?“ Rada města či zastupitelstvo by rozhodly tady ano, tady ano, tady ne. Podle mě by si s tím zastupitelé velmi jednoduše poradili. Tam, kde probíhá skutečně sociální práce, sociální šetření, kdy to provozují takové instituce jako Armáda spásy, charita a jiné prověřené neziskové organizace, tam by ty obce řekly ano, jinak ne. A zda v tom něco, paní ministryně, udělá Úřad práce a zda změní a zjednoduší metodiku, aby obce o tom mohly skutečně rozhodovat. Děkuji.