Jaká bude v druhém poločase vlády ta cesta k důvěře, o níž tuhle mluvil Petr Nečas? 

Bude složitá. O důvěru přijdete rychle, ale jen těžko se potom vrací. Musíme začít prosazovat kompetentní politiku a tu musí prosazovat důvěryhodní lidé. Máme posledních 18 měsíců na to, abychom předvedli, že jsme schopni prosadit levný a efektivní stát, že to není jen heslo z voleb a že po těch posledních to nebylo tak, že by se pod tlakem úřednictva opět ukázalo, že všechno je strašně složité a všechno musí být zachováno. 

Těch prvních dva a půl roku tomu tlaku úřednictva vláda podléhala? 

Myslím, že kladla důraz na jiné priority, hlavně snižování rozpočtových schodků. To, o čem mluvíme, trošku stálo v pozadí. Bohužel, musím říct. 

A jak jste říkal, že politiku ODS budou muset prosazovat kompetentní a důvěryhodní lidé – doposud tam byli nedůvěryhodní a nekompetentní? 

To já netvrdím. Myslel jsem to pro celou ODS, na všech úrovních. Stačí podívat se na analýzy voleb: v obci, kde máme úspěšného starostu, dosahuje ODS i v krajských nebo celostátních volbách nadprůměrných výsledků. Takže čím víc takových lidí budeme mít, tím budeme mít i lepší výsledky ve velkých volbách. 

Čím to, že v Opavě před dvěma lety po vašem dvojím starostování utrpěla ODS tak nízký výsledek? 

Teď naposled, ano. Já jsem kandidátku vedl čtyřikrát, třikrát jsem volby vyhrál. Dneska vím, že teď naposled už jsem kandidovat neměl, když už jsem stejně několik měsíců zažíval souběh s prací tady ve sněmovně. Ale v opavské ODS se do čela kandidátky nikdo nehrnul, takže v zásadě mě kolegové přesvědčili, abych ji vedl já. Chyba. Nabídl jsem politické konkurenci levný terč, mohli říkat, že na to stejně nebudu mít čas. 

Chápeme z posledních zpráv dobře, že do příštích voleb půjde ODS s hesly o podpoře průmyslu, podnikatelů a živnostníků, s čímž souvisí i uvolnění na trhu práce? 

Určitě ano. Naše snaha zpružnit pracovní trh vychází z praktických zkušeností. V nejistých dobách zaměstnavatelé nepřijímají nové lidi, vědí, že propustit je by byla nákladná věc. Pokud se nám podaří prosadit řetězení smluv na dobu určitou nebo práci na zavolanou, může se nám podařit, že firmy zaměstnají víc lidí. 

Jak moc má s rozhýbáním ekonomiky pomoci i výstavba dálnic, silnic, železničních koridorů? 

Má svoje místo, ale důležitý předpoklad je dobrá příprava takových staveb. Aby už se nestávalo, že v průběhu stavby neuvěřitelným způsobem rostou náklady. A musíme taky dávat pozor, aby se skutečně soutěžilo. Aby ty ceny byly nejlepší na trhu. A pořád zkoumat, jestli některé stavby nevznikají jen proto, aby se investovalo. 

Co konkrétního myslíte? 

Stačí se podívat na dálniční síť a síť rychlostních komunikací a hned vidíte, že se staví po kouskách. Do jisté míry tomu rozumím: každý kraj lobbuje za své stavby. Tuhle kousek D8, tamhle zase kousek D3, tamhle D47. Já chci, aby to stát seřadil a řekl: Nejdřív tohle, pak tohle, pak tohle. Tahle silnice může počkat. Druhá věc, na kterou se chci podívat, jsou železniční koridory. Já jezdím po trati Ostrava–Praha. Má smysl modernizovat trať, aby se na ní místo 160 jezdilo 180 kilometrů v hodině? Stojí deset patnáct minut, o které by se díky modernizaci koridorů jezdilo rychleji, za utracené desítky miliard? Tyhle otázky bychom měli mít zodpovězené, než začneme. Když se začne stavět byť jen první úsek, už vám pak začnou pro druhý třetí úsek používat argument: Už do toho stát dal tolik peněz, tak je třeba to dodělat. 

Kdy konkrétně se musí rozhodnout, jestli se trať Praha – Ostrava bude modernizovat? 

Není to otázka týdnů ani měsíců, takové věci se připravují a realizují pět deset let, ale bude to důležitá věc, která ovlivní celkové výdaje státu v příštích letech, i za budoucí vlády. Měla by na tom být širší shoda i s opozicí. 

Jste příznivcem rychlostní silnice R3 do jižních Čech? 

Nic proti jižním Čechám, ale kdybych si měl vybrat jednu nejdůležitější silnici a tu prosazovat, tak bych dělal R35, tedy druhé spojení Moravy s Čechami, tedy přes Olomouc na Hradec Králové a Liberec. Ta citelně uleví i D1, která je dnes hodně přetížená. Bylo by to lepší než budovat na D1, já nevím, osm proudů. To by podle mého měla být klíčová priorita. Budu se o tom snažit přesvědčit i ostatní. 

To se možná dostanete do křížku s ministrem průmyslu Martinem Kubou z jižních Čech. 

Je mi jasné, že když to řeknu, okamžitě se na mě spustí kritika z jižních Čech, a ze severních Čech kvůli D8 a z jižní Moravy kvůli napojení na Rakousko, ale to se nedá nic dělat. Když máte deset stejných priorit, není prioritou nic. 

Jaké jsou zkušenosti ze stavby dálnice na Ostravsko? 

Chystala a stavěla se neuvěřitelně dlouho. Takhle už se to nikdy dělat nedá. 

Co zavinilo ty průtahy? 

No trpěla přesně tím soubojem o priority, jestli D47, nebo D8 atd. Také tu byl spor, jestli má stavět stát, nebo privát, epizoda s privátním investorem zbrzdila stavbu o dva, možná tři roky. 

Naplnil se aspoň předpoklad, že když do odlehlého kraje přivedete dálnici, pomůžete mu na nohy? Pomohla D47 Ostravsku? 

Pomohla. Já su z toho regionu a pozoroval jsem, že po roce 2005, kdy už byla jasná perspektiva otevření dálnice, tam přišlo množství zahraničních investorů. I domácí rozšiřovali výrobu, věděli, že budou mít jednodušší logistiku. 

Co průtahy s D8 na sever Čech? Tam byl stát léta v klinči se zelenými nevládkami. 

Tady jsme skutečně zažívali často až obstrukce, často od lidí, kteří tam nežijí. Mně to připomíná ochranu hor. Z Prahy se stanovují přísné podmínky pro lyžování v Beskydech nebo v Jeseníkách, kdežto v Krkonoších, z Prahy dobře dostupných, jde všechno daleko snadněji. V okamžiku, kdy je trasa D8 stabilizována v územním plánu, by ten, kdo chce územní plán změnit, měl na rovinu říct: Ale pak vám bude dálnice stát o deset patnáct let později. Ti aktivisté zvenku v zásadě škodí lidem, kteří tam žijí. 

Jak chcete takovým situacím předcházet do budoucna? 

Kvalitní přípravou. Musíme to mít lépe připraveno majetkově, být pečliví v administrativě při získávání územního rozhodnutí či stavebního povolení. To se musí dělat bez chyb, bezpodmínečně. Nemůže už se stát, aby, já nevím, někde oznámení viselo na nástěnce o dva dny kratší dobu, než předepisuje zákon. D8 trpěla nedostatečnou přípravou stavby. Tady se vůbec velmi často spouštěly stavby, které nejsou majetkově připraveny, pozemky ještě nejsou státní, chybějí tedy stavební povolení – a věří se, že v průběhu stavby se to vyřídí. Z toho vznikají problémy s termíny, je potřeba více práce, z toho vznikají i problémy s čerpáním evropských fondů. 

Takové trápení s výstavbou v daném místě vážně podrývá autoritu státu. Uvažujete o zpřísnění zákonů tak, aby je nevládky nemohly zbytečně obstruovat? 

Hlavní je soustředit se na kvalitní přípravu a bezchybný postup státní správy. Protože když neuděláte procesní pochybení, nezapomněl jste na hlukovou studii, nezapomněl jste obeslat každého účastníka řízení, tak oni mohou proces o trochu málo zdržet, ale ne zvrátit. 

Mají České dráhy problémy? Jaké máte pasažérské zkušenosti z trati Ostrava–Praha? Jezdíte s ČD, nebo s Jančurou? 

Tento týden jsem jel pendolinem, s ČD. Jinak to střídám, podle času odjezdu. Jezdím s oběma dopravci, s tím třetím jsem zatím zkušenost nestačil udělat, on spustil ostrý provoz tento týden. 

Porovnáte-li úroveň služeb – 

Názor mám jasný, ale nechci, jako ministr snad ani nemůžu veřejně hodnotit, který dopravce poskytuje lepší komfort. To je na úvaze cestujících. Nicméně trať Ostrava–Praha funguje dobře, je to rychlejší než autem na D1 riskovat zácpy, kdy nevíte, kdy dojedete. Jinak: v Českých drahách prostě vidím firmu, která z veřejných zdrojů dostává velké peníze, asi 12 miliard ročně. Pokud by se nám povedlo víc je vystavit soutěži, vydělá na tom nejdřív cestující a jako druhý stát. Protože pak by úhrada ztráty drahám za jimi provozované linky byla samozřejmě nižší. 

Vidíte jiné tratě v zemi, které by byly tak lukrativní, že by se na nich udržela konkurence? 

Nejdřív to musíme zkusit. Kraje bohužel před časem podepsaly desetileté kontrakty s ČD, ale ty kontrakty do pár roků skončí, a jak budeme trh otevírat, tak se ukáže. Zkouší se už vysoutěžit trať Ostrava – Olomouc. 

Slibujete fúzi mezi vaším ministerstvem a ministerstvem průmyslu. Ale až kolem příštích voleb. Není to pozdě? 

Upřímná odpověď: Je to pozdě. Ale lépe pozdě než ještě později. Ono taky když po volbách uzavřete koaliční smlouvu, je stanoven nějaký poměr vlivu mezi vládními stranami. Pokud se nám nové uspořádání podaří prosadit pro příští vládu, každá příští koalice se sejde k jednání a s tím uspořádáním už bude počítat. Kdyby se to nestihlo, bude se slučováním nebo rušením agend daleko větší problém. 

Premiér Nečas vás při uvádění do úřadu chválil jako člověka s manažerskými zkušenostmi. Co tak velkého jste manažoval? 

Největší byl magistrát v Opavě, který s městskou policií a bez zaměstnanců městských firem čítal při mém nástupu skoro 400 lidí. Důležité ale byly i politické funkce: deset let jsem šéfoval klubu ODS na kraji, a pokud jsme z toho osm let vládli, máte z funkce výrazný vliv na fungování krajského úřadu o 600 zaměstnancích. Tady na Malé Straně jsem byl dva roky šéfem hlavního vládního klubu. To měl asi pan premiér na mysli. 

Z vašeho působení v Opavě se za vámi táhne výtka, že jste své firmě Eskon, která firmám dodává moderní píchačky, dohazoval zakázky města. Jak to bylo? 

Ten příběh je úplně jiný a poměrně jednoduchý. Po revoluci jsem s několika spolužáky založil firmu, v níž jsem nikdy neměl většinu. V roce 2000, dva roky předtím, než jsem se stal primátorem, vyhrála ta firma ve standardním výběrovém řízení u města Opavy zakázku malého rozsahu. Tedy pod půl milionu. Já měl ve firmě podíl 25 procent, ten jsem si ponechal, ale do firmy jsem ze dne na den přestal chodit, poněvadž se nemůžete věnovat najednou dvěma věcem pořádně. Posléze firmu získala moje žena. Toť vše. Při minulých volbách 2010 to začala používat opozice. Ta firma je malá, začínali jsme od nuly, dnes má několik desítek zaměstnanců, v celé její historii byly příjmy z veřejných zdrojů v jednotkách procent. 

Za kolik peněz potom firma v době, kdy jste vládl Opavě, dostala od města zakázek? 

Řádově desetitisíce nebo statisíce za osm let, přesně vám to nedokážu říct, ale to jsou úplně normální servisní smlouvy na údržbu systému. Některý rok dělají třicet tisíc, některý pět tisíc, některý osmdesát. To je celý ten příběh, nic velkého a nic tajemného v něm není. 

Proč jste na posledním kongresu ODS v Brně den před zahájením na výkonné radě navrhoval uzavřít ho novinářům? 

Já jsem to nenavrhoval, já jsem výkonnou radu seznámil s usnesením členů svého oblastního sdružení. Na tom oblastním sněmu, kde já jsem nehlasoval, převážila úvaha, že je třeba vyříkat si všechny věci na kongresu velmi otevřeně a že to často nemusí být nic pěkného. Ale ten názor nezvítězil. 

Nicméně se toho zprvu chytil Petr Nečas. 

To není pravda. 

Neposilují takové zprávy dojem, že jste zapouzdřená strana, neustále naježená vůči okolí? 

Že tu nálepku někdy máme, je pravda, ale myslím, že ODS se vnějšího světa nebojí. 

I různí lidé z ODS si stěžují, že premiér Nečas propadl bunkrové mentalitě. Vy mu stojíte blízko. Je na tom něco? 

Co tím myslíte, tou bunkrovou mentalitou? 

Příklad: původní návrh církevních restitucí byl pro něj nedotknutelný, jeho blízcí přátelé v ODS Strejček a Fajmon měli námitky a už těmi přáteli nejsou. 

Tento konkrétní případ nedokážu posoudit, to je otázka pro Iva Strejčka a Hynka Fajmona. Bunkrová mentalita, no… Jestli má v sobě ODS něco zakódované od roku 1996, tak že se vždycky semkne, když přichází silný útok zvenku. Možná někdy reaguje na útoky přehnaně, ale to se netýká toho či onoho konkrétního předsedy, ale strany jako celku. 

Kvalifikoval byste chování prezidenta Klause v posledních měsících jako útok? 

Já bych to nekvalifikoval jako útok. Mě mrzí, že došlo k takovým konfliktům mezi vládou a prezidentem. Ale víc mě zajímá, co bude, než co bylo. A myslím, že máme šanci v příštích volbách dopadnout slušně. V roce 2009 jsme taky žili s tím, že skončíme v opozici. 

Co to je slušně? 

Zpátky nad dvacet procent, všechno pod dvacet bude špatně. 

(Autor: Daniel Kaiser)