Bez autopilota v kabině letadla si dnes nedokážeme představit žádný mezistátní let. Pomáhá udržovat plánovanou trasu a při chybě lidského faktoru dokáže dopravit posádku i pasažéry do bezpečí. Proto se také tato pojistka povinně instaluje do všech robustních letounů.
Na zabudování podobného mechanismu do neklidného prostředí veřejných rozpočtů se konečně rýsuje shoda napříč českou politickou scénou. Nouzové tlačítko bránící propadu veřejných financí na nebezpečnou letovou hladinu by mohlo začít blikat už od příštího roku v podobě ústavně definované dluhové brzdy.
Do vážně zahájené veřejné debaty o parametrech protidluhového mechanismu, která je u každé úpravy ústavních principů nutná, se bohužel hned zkraje vloudila zbytečná nedůtklivost spojená s překvapivou ztrátou paměti. V Lidových novinách jsme se hned ve dvou sobotních článcích dočetli, že se ODS chlubí cizím peřím, když představila svůj pohled na parametry finanční ústavy, aniž by vyčkala na závěry ministerské komise. To je trojnásobný omyl.
Nevyslyšená ODS
Předně, chlubit se cizím peřím lze pouze tehdy, pokud onen „cizí“ element nějaké peří skutečně má. S výjimkou ODS bychom ale v programech českých parlamentních stran hledali úpravu dluhové brzdy marně. Byli to občanští demokraté, kdo nejpozději od roku 1998 vážně navrhoval uzákonit povinnost vlády hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Byli to občanští demokraté, kdo před volbami 2010 představil návrh dluhové brzdy a následně ji prosadil do programu koaliční vlády. Jak každý jistě uzná, vlastní myšlenky krást nelze. Zadruhé, úkolem zmíněné komise není vytvořit svébytný návrh ministra financí, ale vyjednat účinnou podobu finanční ústavy, která získá co nejširší podporu v Poslanecké sněmovně. Proto v ní zasedají vždy dva zástupci každé ze sněmovních stran, kteří využívají odborné zázemí ministerských úředníků. Jde o ústavní zákon, který bez hlasů opozice nemá šanci. Proto si ODS cení především změny postoje ČSSD, která navzdory své původní hluboké skepsi fiskální brzdu v posledním týdnu několikrát veřejně podpořila.
Zatřetí, jednání o klíčových pilířích finanční ústavy – rozpočtové radě odborníků, dluhové brzdě a přísném výdajovém pravidlu – už dávno mohlo probíhat na půdě parlamentu. ODS před dvěma lety nepřišla pouze s věcným záměrem, ale s plným zněním zákona, rozepsaným do paragrafů včetně penalizace politiků, který ministerstvu financí po vzniku koaliční vlády předala. Podle loňského plánu legislativních prací měl ústavní zákon o rozpočtové kázni předložit resort financí nejprve v březnu a následně v prosinci 2011. Nedošlo k tomu.
Začtvrté, už na podzim 2010 komentoval ministr financí Miroslav Kalousek volání ODS po rychlém prosazení finanční ústavy slovy, že kompetenci k předkládání zákonů nemají politické strany, ale ministerstvo. Není tomu tak dávno, kdy u jiného zákona – o rozpočtovém určení daní – k vlastnímu politickému projektu tak přísný nebyl.
Zdraví veřejných financí
Probíhající debata o úpravách státního rozpočtu na roky 2012–2014 jednoznačně ukazuje, že program fiskální odpovědnosti není pro vládní koalici cárem papíru. Proto by také měla jako další krok spolu s opozicí co nejrychleji prosadit přísnou regulaci veřejného dluhu, která bude vynutitelná a závazná pro všechny následující vlády.
Má nám jít hlavně o zdraví veřejných financí. Ne o to, kdo prosazuje finanční ústavu autenticky a kdo se k ní začal halasně hlásit až pod dojmem turbulencí v eurozóně, hrozby katastrofického pádu některých jihoevropských ekonomik a především tlaku evropských lídrů na podpis tzv. fiskálního kompaktu.
