Stanjura: S ANO do vlády nevstoupíme. Ať už s Babišem, nebo bez něj

16. 9. 2017; Právo
 
Předseda poslaneckého klubu ODS a šéf volební kampaně Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro Právo jasně vyloučil jakoukoliv povolební spolupráci s ANO.
  
   
Tento týden jste byli v Poslanecké sněmovně před volbami naposledy. Myslíte, že se sem právě vy vrátíte?
Kandiduji, mám zájem se vrátit. Záleží, jak rozhodnou voliči. Proto děláme kampaň, pokoušíme se voliče přesvědčit, aby nás sem znovu poslali.
 
Průzkumy favorizují hnutí ANO. Vy jste už deklarovali, že nechcete jít do vlády s Andrejem Babišem. Hodně se ale spekuluje o tom, že by ANO mohlo sestavovat vládu, aniž by právě on byl premiérem. V takovém případě byste o spolupráci uvažovali?
V kampani se snažíme pozitivně mluvit o programu a nepřemýšlet o tom, s kým ano, s kým ne, byť vím, že vás to zajímá.
  
Neříkejte, že o tom nepřemýšlíte, že se o variantách budoucí vlády nebavíte za zavřenými dveřmi.
My to máme dávno vyřešené. Hnutí ANO bez Andreje Babiše je protimluv, nic takového neexistuje. Jestliže říkáme, že ANO je hnutí jednoho muže, že hnutí ANO je Andrej Babiš, tak říkáme, že takový model není reálný. To se nemusím kolegů z ANO ani ptát. My jsme jasně řekli, že s Andrejem Babišem do vlády nevstoupíme. Nechceme ale každý rozhovor, každý mítink s občany zahajovat křikem, s kým nepůjdeme, a soutěžit s ostatními, kdo to řekne silněji. Naopak. Střet programů, střet různých řešení, to je to, co bychom měli voličům nabízet. Doporučuji všem, aby se rozhodovali na základě tohoto, a ne toho, kdo má vtipnější hesla, lepší fotky a marketing. To ke kampani samozřejmě patří, ale nemělo by to být na prvním místě.
  
Můžete tedy povolební spolupráci s ANO naprosto vyloučit? V některých programových aspektech je vám ANO přece jen blíž než jiné strany.
Ano, můžeme. Andrej Babiš spoustu věcí z našeho programu opsal. U něj ani i u hnutí ANO není žádná názorová stálost. Mnohokrát jsme u nich viděli názorové obraty o sto osmdesát stupňů. Člověk ví, co může očekávat od ODS, ví, co může očekávat od ČSSD, i když s nimi nesouhlasí, ví, co může čekat od lidovců a komunistů, tady ale neví. Je to všehochuť odleva doprava, pro každého něco. Navíc Andrej Babiš veřejně řekl, že bude kandidát na premiéra, i když bude obviněn. Pak reálně hrozí, že budeme mít stíhaného kandidáta na premiéra, a to je hrozná představa.
  
Umíte si představit, že byste šli do protibabišovské povolební koalice třeba s ČSSD? Tam by přece programové rozdíly byly mnohem výraznější.
Právě proto, abychom nepodporovali tyto spekulace, jsme řekli program a podmínky pro vstup do vlády. Bavme se o programu, ne o tom, s kým ano a s kým ne. Já říkám, že program má být pozitivní. A už slyším, že tím vlastně sdělujeme, že si děláme zadní vrátka. Tak to prostě není. Poctivě říkáme, že to je náš program, a pokud ho nebudeme moci naplňovat, budeme raději v opozici. Podle mě ale když se skládá vláda, jsou důležité tři kroky: první je program, to je základ. Druhé je rozložení zodpovědnosti mezi koaliční strany, třetí pak konkrétní osobnosti, které ty politické strany nominují. Musí být splněny všechny podmínky, ale bez toho prvního kroku to pro nás nemá žádný smysl.
  
ODS má v průzkumech stále kolem deseti procent, je měsíc před volbami. Vy už jste dříve deklarovali, že by jednociferný výsledek byl pro vás neúspěch. Nemáte z něj strach?
Myšlenkami na neúspěch se určitě nezabýváme. Chceme přesvědčit voliče, aby se rozhodovali podle programu, aby porovnávali programy různých stran, který je pro ně nejvýhodnější. Naše nabídka zvýšení čistých platů o sedm procent pro všechny je výhodná (ODS chce zavést patnáctiprocentní daň z hrubé mzdy místo superhrubé, což by mělo plošně zvýšit čistou mzdu o sedm procent, chce také snížit odvody hrazené zaměstnavatelem o dvě procenta). Nechceme dělat to, co jiní, rozdělovat zaměstnance ve státním sektoru a soukromém, a stavět je proti sobě. Naše návrhy pomohou úplně všem.
  
Velké téma jsou teď nízké platy ve státní sféře, především učitelů. Jak se s tím chce vypořádat ODS?
Je dobře, že je to teď velké téma. Největším problémem české ekonomiky jsou opravdu nízké mzdy. V posledním týdnu jsme sledovali boj o zvýšení platů státním zaměstnancům o deset procent. Náš návrh zvednout mzdy všem o sedm procent je vlastně ten samý. Bez toho, aby musel každý ve své firmě vyjednávat. Navíc naše jednoduché opatření by přišlo státní rozpočet zhruba na 40 miliard. Podle údajů ministerstva financí by zvýšení, které si vyjednaly odbory, stálo 23 miliard, ale týkalo by se jen 450 tisíc zaměstnanců. Náš návrh by se týkal všech pěti miliónů zaměstnanců. Druhá věc je, že my bychom preferovali jiný způsob zvýšení platů. Odbory a vláda chtějí řešit tarifní složku mzdy, a to si myslím, že není úplně dobře. Musíme dát větší prostor ředitelům škol, aby odměňovali skutečně ty nejlepší. Ne, že se zvýší tabulkové platy.
    
Rozumím tomu tak, že chcete dát prostor ředitelům, aby podle svého uvážení zvyšovali osobní ohodnocení. Takhle se ale platy učitelům nezvýší. Kde berete jistotu, že by to vůbec dělali?
To je přece úplně normální, že to bude v rukou ředitelů. Nevím, jak to máte u vás, ale váš nadřízený také určitě rozhoduje o té netarifní složce, odměňuje vás. Odmítám rétoriku, že kdo ví, zda to ředitelé budou dělat. To pak ať rozhoduje ministr školství, když je nejspravedlivější. Když všem dám stejně, tak nejsem schopen odměnit ty nejlepší.
    
Chápu, ale i tak jsou u nás platy učitelů dlouhodobě podhodnocené. Není správné zvýšit jim i tu tarifní složku a splatit tak dluh vůči tomuto povolání?
Všichni politici se aspoň v rétorice shodují, že školství je priorita. Žádného politika jsem nikdy neslyšel říct, že to tak není. Fajn, ale podívejme se pak na rozpočty. My jsme sestavili Vyšehradskou deklaraci, kde jsme stanovili dvanáct podmínek, za nichž půjdeme do vlády. Tam jasně říkáme, že školství musí být politická, ale i finanční priorita. Tudíž, že tam skutečně musí dojít k výraznému navýšení. Myslím, že na to máme i některé interní zdroje. Pokud říkáme, že je něco priorita, tak tam peníze musíme přinést. Platy učitelů jsou pro nás investice do budoucnosti. To se neprojeví za rok nebo za dva, ale pokud chceme udržet kvalitní učitele, tak jim mzdy zvýšit musíme. Nám se všichni smáli, když jsme před krajskými volbami říkali, že průměrný plat učitele by měl být pětatřicet tisíc. Dnes vidíme, že už jsou návrhy, které jdou výš. My neříkáme, že by se mělo zvedat jen osobní ohodnocení, ale z podstatné části ano. Často vidíme, že když se zvednou tarifní platy, naopak ta osobní složka se pak snižuje.
  
Sám říkáte, že všichni politici říkají, že školství je priorita, ale pak ‚skutek utek‘. A to včetně ODS, která tu vládla spoustu let, naposledy ještě celkem nedávno, v letech 2010 až 2013. Proč jste pro učitele za tu dobu nic neudělali?
Mně už to dávno připadá, ale to je otázka výkladu. Ale máte pravdu, já nechci říkat, že všechno zapříčinila jen tato vláda. Tak jednoduché to není. Vláda musí mít jen několik priorit. Když vláda řekne, že jejich priorita jsou finance, daně, zdravotnictví, sociální systém, školství... tak to je všechno pravda. Nikdo si nedovolí říct, že některá oblast není tak důležitá. Ale pak máte rozpočet, a tam se ty priority ukazují jasně. Tato vláda zaváděla ve školách zbytečnou byrokracii, která akorát ze systému ubírala peněz. Když se bavíte s učiteli, tak řeknou, kolik času jim zabere vyplňování různých hlášení a formulářů. A já se ptám, co se s těmi daty děje? Využívají se efektivně? Nebo se jen hromadí nějaká data, abychom jednou za čas zveřejnili souhrn čísel? Jaký to má dopad na vzdělanost? Proto si myslím, že nastala doba, kdy ekonomice se daří, a to se má investovat do budoucnosti. Teď je pravý čas na velký rozvoj.
  
Z Vyšehradské deklarace mám dojem, že kdybyste opravdu důsledně trvali na všech dvanácti podmínkách, tak se nemůžete na vládě dohodnout s žádnou stranou.
Ten názor jsem četl nejen od vás, ale i od jiných komentátorů. Já takový názor prostě nemám. Já myslím, že to jsou věci, které plně nekopírují náš program. Když mluvíme o snížení daní o sedm procent, klidně si umím představit, že to nakonec bude šest procent. Ale pro nás je důležité, aby se daně snižovaly vůbec. Tady máme jasnou nabídku. Není tam nic, co by zabraňovalo vzniku rozumné koalice. Slyšel jsem, že by třeba mohl vadit náš návrh vyjednat si výjimku z povinnosti přijmout euro. Ale přece, když se podíváte na většinový názor české společnosti a českých podnikatelů, ti euro teď nechtějí. My říkáme, pokud bude euro výhodné pro ČR, pro naše občany a podnikatele, tak do toho vstupme. Teď ale otevřeně říkáme, že nechceme platit řecké dluhy a ručit za banky v jižním křídle eurozóny penězi českých daňových poplatníků.
 
Víte, co je zajímavé? Že přesně tuhle poslední větu, slovo od slova, řekl také Andrej Babiš na debatě s podnikateli.
Však on také čte náš program, a vždycky s nějakým zpožděním - měsíc, dva, nebo tři - si z toho něco vezme. Já se tomu usmívám, protože hnutí ANO je v Bruselu v té nejvíc eurofederalistické frakci. Jako by tady něco zatajovali. Ať se ANO zeptá svých voličů. Ať srovná názory Andreje Babiše a názory těch největších eurofederalistů v Bruselu. A který bod vám připadá, že bychom ho nedokázali prosadit?
  
Například ta výjimka z povinnosti přijmout euro. Na tom se rozhodně neshodnete s TOP 09 a KDU-ČSL, což jsou vaši nejpřirozenější koaliční partneři.
Já si to vůbec nemyslím. Jsou přece dvě různé věci, jestli mám povinnost a termín přijetí. My říkáme, zbavme se té povinnosti, abychom nechali prostor na svobodné rozhodnutí občanů ČR. Současně říkáme, teď euro nechceme, a to je pravda. Teď to pro ČR výhodné není. Možná z politických důvodů, že by nám někdo v Bruselu poklepal na rameno, ale jinak to výhodné není. Dnes máme svobodu ovlivňovat měnovou, tím i ekonomickou politiku vlády.
   
Jak Miroslav Kalousek, tak Pavel Bělobrádek říkají, že máme vstoupit do eurozóny co nejdřív, že je to pro nás výhodné.
Já ten názor nemám.
  
Tak vidíte, že se na tom neshodnete.
Můžeme se shodnout. Kdyby došlo k vyjednávání, tak to není věc, na které by se lámal chleba. V minulém volebním období jsme se například s TOP 09 neshodli na fiskálním kompaktu. Pořád říkali, že to ODS brzdí. A v tomto volebním období měla ODS pouhých šestnáct poslanců, a fiskální kompakt stále není ratifikován. Náš názor je vlastně pravdivý. Někteří se za něj možná stydí a neříkají to tak nahlas jako my, ale i tento krok směrem k bankovní unii Sněmovna nakonec odložila. Kdyby tu bylo tolik příznivců eurozóny a bankovní unie, byl by tento dokument v uplynulých čtyřech letech určitě schválen.
    
V programu máte, že zrušíte některá ustanovení zákoníku práce. Která to jsou?
Ta, která komplikují normální vyjednávání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Klidně by se mohla zkrátit výpovědní doba. V této době si zaměstnanec klidně vyjedná lepší místo, a když má tu smůlu a vyjedná si to od prvního září, tak zaměstnavatel ho nepustí a může tam nastoupit až prvního prosince. A nový zaměstnavatel mu řekne, že tak dlouho nebude čekat. Další zbytečná byrokratická povinnost jsou povinné lékařské prohlídky pro ty, co pracují v kanceláři. Zákoník práce postupně bobtnal, přibývaly další a další paragrafy, a bylo to čím dál složitější. Já věřím ve smluvní volnost, dohodu dospělých lidí, zaměstnavatele a zaměstnance. Když poslouchám naše odborové předáky, mám pocit, že stále žijí v nějakém dickensovském kapitalismu devatenáctého století.
 
Stejně tak si umím u té výpovědní doby představit, že skončí ještě dřív, než si zaměstnanec najde novou práci. To by mu přece výpovědní lhůta měla především umožnit.
Je to otázka debaty. Ano, v některých situacích je to výhodnější pro zaměstnavatele, v jiných pro zaměstnance. Mělo by to být vyvážené. Dnes to vyvážené vůbec není, a je to logické. V tom vztahu vždy bude zaměstnavatel silnější a bude mít víc povinností. Jde o to, aby to bylo rozumné. Zaměstnavatel mnohdy ani nevidí, jaké povinnosti klade na jeho zaměstnavatele stát.
 
Co řekne ODS lidem, kteří mají strach o svou bezpečnost ve světle nedávných teroristických útoků v Evropě?
Že je zodpovědné se na to chystat, počítat s tím a zvyšovat výdaje na obranu a bezpečnost.
    
Máme počítat s tím, že se u nás stane teroristický útok?
O tom nechci vůbec přemýšlet, to by bylo strašení, nicméně vyloučit se to nedá. Patříme do západní Evropy, patříme mezi spojence. Kdyby někdo říkal, že se to nikdy nestane, neříkal by úplnou pravdu. Zase kdyby někdo říkal, že se to určitě stane, děsil lidi, a říkal, že nás ochrání, to není tak úplně jednoduché. Musíme minimalizovat rizika. Už v tomto volebním období jsme nabídli postupné zvyšování výdajů na obranu. Podaná ruka opozice nebyla využita, i když náš návrh podepsali mnozí vládní poslanci. Určitě je nutná výměna informací mezi tajnými službami a bezpečnostními složkami. Je nutná zodpovědná politika, snažit se problém migrantů řešit tam, kde vzniká, tedy v Africe a ne v Evropě, je nutná důsledná ochrana schengenského prostoru, nebát se zasahovat na moři.
  
To znamená potápět lodě?
Ano. Prázdné lodě určitě potápět, plné otáčet.
 
Mluvíte o výměně informací mezi tajnými službami. Ale skoro po každém útoku se píše, že o útočníkovi už tajné služby měly informace, že se radikalizoval, a je nebezpečný. A stejně s ním nic neudělaly.
Nejsem ten, kdo přijímá tajné informace, to patří exekutivě a je to tak správně. Nicméně že problém je dlouhodobý, že mnohdy teroristické činy páchají lidé, kteří se v Evropě narodili, je pravda. Pak poslouchám úplně nesmyslné komentáře, že on se sice zradikalizoval, ale islám za to nemůže. Ale kam se radikalizoval, kým se radikalizoval? To je obrovský problém západní Evropy.
    
Měl by tedy podle vás stát oklešťovat islám jako náboženství?
To si nemyslím. Ale tvrzení, že náboženství za to nemůže, nedává smysl. Celou dobu říkám, že ČR jako suverénní stát si musí vybírat toho, komu udělí azyl. Jinak to prostě nejde. Proto máme v programu vyjmutí ze společné azylové a imigrační politiky EU. To, že přivezou jejich problém k nám, není nic solidárního.
   
Sněmovna už skončila a mnoho poslanců se sem nevrátí, protože nekandidují. Kdo z kolegů, nejen z vaší strany, vám bude chybět?
Především Jana Fischerová, dobrá duše našeho klubu, která mezi námi vždy šířila dobrou náladu. Dobrovolně se rozhodla nekandidovat, my jsme ji marně přemlouvali. I Martin Novotný, se kterým jsem měl dobré vztahy. Otevřeně říkám, že mi bude chybět Jiří Junek z KDU-ČSL. Ale i ti, kdo kandidují, se sem nakonec nemusí dostat, včetně mě.

« zpět na přehled