Socialisté proměnili kraje na dotační místa

20.06.2012

V polovině června se konala v Ostravě ideová konference ODS na téma kraje bez dluhů. Zbyněk Stanjura zde vystoupil s příspěvkem, ve kterém upozornil, jak se v posledních letech změnila správa krajů a jak kraje opustili původní myšlenky, se kterými byly zřízeny.

Měl jsem čest být osm let neuvolněným radním v Moravskoslezském kraji, deset let jsem vedl krajský klub zastupitelů ODS a jedenáct let jsem byl členem krajského zastupitelstva. 

Dovolte mi nabídnout pár zkušeností z posledního volebního období.

Koalice ČSSD a KSČM je pro sociální demokraty nejvýhodnější. U nás v kraji sedí soudruzi v radě. Máme soudruhy náměstky hejtmanů, ve dvou případech jsou to lidé, kteří seděli před rokem 1989 jako tajemníci na krajském výboru KSČ. V jejich chápání historie se vrátili do svých kanceláří po dvaceti letech a historie jim dala za pravdu.

Komunisté jako koaliční partneři socialistů v zásadě nic nechtějí. Jsou rádi, že mají funkce. Jsou spokojeni s tím, že sedí na místech, kde seděli před rokem 1989. A asi je dobře, že nepřichází s žádnými programovými cíli. Výsledkem je jednobarevná vláda sociální demokracie.

Socialisté dostatečně nevyužívají kompetence krajů

Všichni znají zásadní kompetence krajů: doprava, sociální služby, zdravotnictví, střední školství. Také životní prostředí a krajské projekty likvidace odpadů. Jak řeší kraje tuto problematiku za poslední čtyři roky? Neřeší. Z krajů se stala univerzální dotační místa.

Podívejte se na program jednání zastupitelstva a podívejte se, kolik z nich se týká dotací. Ať už systémových nebo nesystémových. Ať už dotačních programů nebo jednorázových dotací.

Socialisté pochopili kraje jako mocenské místo, jako desítky miliard korun, které směřují zejména ke svým spřáteleným obcím. Ke starostům se správnou politickou příslušností.

Namísto terénní práce - ústavy

Socialisté rozdělují dotace místo toho, aby řešili problémy v sociálních službách. Například to, že kraje dávají mnohem větší podíl financí svým zařízením než podpoře terénní sociální práce. Je to levicový přístup: co nejvíce ústavů, co nejvíce ústavní péče, co nejvíce koncentrovat lidi do těchto míst. Nemají rádi přirozenou integraci lidí, kteří jsou v domácím prostředí. Nepodporují tolik organizace, které se zaměřují na terénní práci.

Přes velkou deklarovanou podporu takovým hnutím jako Děkujeme, odejděte; slibům, jak zvýší platy, reálně tyto záležitosti vůbec neřeší. Nemají odvahu stanovit a rozhodovat o efektivní síti zdravotnických zařízení.

Jaký je hlavní problém středního školství? Ubývají žáci. To, co řešili radnice před pěti, šesti lety, musí nyní řešit kraje. Jak postupují? Většinou zavírají učiliště. Nemají odvahu snižovat počty tříd v gymnáziích, kterým by zachovávaly kvalitu. Za několik let budeme mít ročníky, které budou všeobecně vzdělané, ale nebudeme mít řemeslníky.

Už dnes se na gymnázia v našem kraji hlásí tolik dětí, kolik je jejich kapacita. Mezi nimi neprobíhá žádná soutěž. A rektoři vysokých škol si stěžují na kvalitu absolventů středních škol.

Lepší podmínky pro podnikání

Oblast regionálního rozvoje. Mně se líbila slova jednoho mého kolegy: nepodnikat a nepřekážet. Vypadá to velmi jednoduše, ale v praxi to tak jednoduché není. Kdo vytváří pracovní místa, jsou podnikatelé a zaměstnavatelé. Politici na krajích by neměli podléhat tlaku na rozdělování dotací, vytváření podniků.

Podle mého je hlavním cílem vytvářet dobré podmínky pro zaměstnanost a podnikání. A to není totéž jako rozmělňovat peníze v dotacích. 

« zpět na přehled