Přednáška a beseda s vysokoškoláky

31.10.2012

V druhé polovině října jsem přednášel studentům Slezské univerzity o tom, jakým způsobem připravuje poslanecká sněmovna zákony a jakou roli v nich hrají poslanecké kluby. Jak zákony vznikají, jaké jsou lhůty, kdo může koho přehlasovat. Z přednášky a besedy vybírám dílčí témata o roli zpravodajů a o rostoucím počtu zákonů předkládaných evropským parlamentem, které vysokoškolákům připadalo zajímavé.

Jak se poslanci seznamují s návrhy zákonů?
Jeden poslanec nemá šanci přečíst všechny návrhy zákonů. Je velké množství změn, důvodových zpráv, stanoviska, porovnání s aktuálním zněním. Pokud někdo říká, že čte všechny návrhy zákonů, tak buď vůbec nespí, a pak z toho nic neví, nebo vám neříká pravdu.
Funguje to tak, že sněmovna určí zpravodaje, a ten dává zprávu o zákonu ve všech čteních. Zpravodaj bývá z příslušného výboru. Finančního, hospodářského, školského. V roli se střídá koalice a opozice.
Každý poslanecký klub má ještě klubového zpravodaje. Ten musí vše přečíst a doporučuje klubu, zda přijmout nebo nepřijmout pozměňující návrhy. Jinak to fyzicky není možné. Jen návrh rozpočtu je zhruba 14 centimetrů široký fascikl. V tom jsou kluby důležité, protože tam se formuje politický názor.


Konfliktní a nekonfliktní hlasování
Politicky nekonfliktní. Těch je více, než by se zdálo. Je například návrh zákona na uvádění osiv do oběhu. Náš zpravodaj říká, že pro to máme hlasovat, protože je to technikálie, která slouží zemědělcům. Takový návrh prochází jednoduše.
Pak přichází politicky výbušné návrhy, které se týkají daní, sociálních systémů, volebních systémů. Tam je v debatě i při hlasování výrazně znát rozdílnost politických názorů klubů. Tady probíhá klasický politický střet.
Pak je třetí skupina, která je čím dál větší. A tady se cítíme velmi bezmocní. Je to implementace evropských směrnic a předpisů. Tyto dokumenty často vznikají v předstihu, schválí je evropská komise či parlament. A za pár let přijdou do národních parlamentů.
Je k nim obrovská důvodová zpráva a na konci jsou dva řádky. Tam je napsané: buď to schválíte, nebo bude Česká republika žalovaná u Evropského dvora a bude denně platit miliony korun. Pokutu, dokud návrh nevloží do svého právního systému.
Mám aktuální příklad. Je to asi pár týdnů, kdy jsme projednávali zákon o energetických štítcích budov. Mohli jsme si vybrat: buď se spolehneme na zdravý rozum, odmítneme návrh, ale jako Česká republika budeme platit zhruba 300 milionů ročně do bruselského rozpočtu. A pak to stejně přijmeme, protože se to bude vymáhat. Anebo budeme hlasovat pro a dostaneme záplavu emailů od našich voličů bez ohledu na jejich politické preference, že jsme úplně pitomí, protože proč by si měli na svůj barák a za své peníze dělali odhad energetické náročnosti.
Ve společnosti se obrovsky podceňuje, co se děje v Bruselu či ve Štrasburku. A ono se to vrátí za tři, čtyři, pět let. Když se takové návrhy projednávají, pro mě v zásadě nenabízí svobodnou volbu. Ta by byla, kdyby byl návrh bez sankcí. Kdo bude mít někdy sílu si projít anonce návrhů zákonů ve sněmovně, tak zjistí, že je to čím dál větší procento návrhů ve sněmovně.

« zpět na přehled